9. přednáška

2. října 2010 v 0:50 | studenties (rybiczka86) |  USL (J. Novotný)
Přístupy k autorovi

1) Psychologický přístup k autorovi

- zásadní je individualita osobnosti a formování osobnosti
- dispozice stát se spisovatelem

klasicismus- autor je vnímán jako představitel normativních hodnot
romantismus- autor je výjimečný, jedinečný člověk (individuum → individualita)
naturalismus- autor je závislý na pantografii (informacích)

- je důležité vnímat autorskou osobnost v určitém vývoji:
  • osobní vývoj
  • historický vývoj
  • vlivy působící na osobnost

- důležitá je také psychika autora a zpětná vazba na čtenáře


autorské jméno:
a) vlastní jméno
b) pseudonym, kód → autor tají totožnost (např. Karel Toman- vlastní jméno Antonín Bernášek)
c) pojmenování anonyma (hlavně díla - jako název se uvádi většinou první slova z textu)
d) pseudoautorský název (Kronika tak řečeného Dalimila)

pseudonym
- autorovi se zdá jeho jméno příliš fádní (př. Jirka Novotný)
- nadsázka nebo ironie (Eduard Hauptbahnhof, básník český)
- totalitní nebo ideologické tlaky na literaturu (autor vydává pod jménem kolegy nebo pod zkratkou)
- úmyslné zamlčení autorství → plagiatorství
- kryptonym- zvláštní autorské jméno. Jméno, které skrývá jméno - JINÝ → Jiří Novotný
- ananymy- jméno odvozené od anagramu, vzniká zpřeházením slabik nebo písmen
CERAM → Marec (k)
WELMI → Wilem
- kolofon- závěrečná zmínka o autorovi, písaři nebo např. vydavateli

- vstupy psychologů- psychoanalýza, podvědomé procesy v lidské mysli
archetipy- (pravědomí) se v literatuře projevují jako utkvělé motivy (motiv nahoru - směr)











2) Přístup sociologický

- autor je mluvčí
- je determinován společenskými potřebami (ale nejen jimy), obavami


vnímání autora v historii:

antika- řemeslník
středověk- řemeslnék, který tvoří své dílo nadáním; literatura se stávala jejich obživou
panflety
renesance- je patrná individualita jedince
- osobnost autora je již vyhraněná
- píší se díla i na objednávku
- po vynalezení knihtisku → přínos financí autorovi
moderní doba: umělec je vnímán v širším pohledu

umělec může být pojímán:
1) ideologicky- ovlivňováno např. politiky
2) individuálně- demokracie, svoboda, talent nabídka - poptávka a s tím spojený vztup na trh


emigrační vlivy- v době hustiství
doba pobělohorská (český exil)
polovina 20. století - s nástupem fašismu
po roce 1968

systém oceňování- nobelovy ceny (Seifert 1984, nominace Březiny)
od roku 1922 udělována státní cena


sociální role autora:
- autor hraje sociální roli, která může být:
  1. vrozená - záležitost věku, pohlaví, citová nebo sexuální orientace, plná nebo neúplná rodina, prostředí, rasa, země narození a bydliště
  2. zjískaná - partnerství, manželství, založení vlastní rodiny, náboženství (může ale nemusí ovlivnit autora, !! pozor na to, náboženství může patřit i do vrozených rolí), zaměstnání
- vztahy nadřízenosti a porřízenosti (zaměstnání, škola, sport, třída...)



Mukařovský a jeho dělení autora
- je třeba rozlišovat:
1) psycho-fyzická osobnost autora (umírá [tělesná schránka])
2) umělecký subjekt (přežívá prostřednictvím díla)


rovnice: Autor → Dílo → Čtenář
- autor může vstupovat do díla:
  • jako jakýsi vypravěč vlastního epického příběhu
  • jako svědek událostí (Kosmas - vraždění v jeho kronice)
  • jako součást ideologie (staří Hageové, ideologie fašistické...)
  • se zásadními osobními prožitky (Henri Barbusse - Oheň, Milan Kundera, Seifertova sbírka Maminka)
!! nezaměňovat autorský subjekt a lyrický mluvčí (lyrický mluvčí - mužští autoři k nám promlouvají ústy dívek, žen...)


Mukařovský:
- tvůrčí osobnost je průsečíkem společenských sil
- autor prý není zodpovědný za to, co říká (jak a ke komu) → objevilo se v kontextu s Orlíkem, kdy
Orlík zpíval rasově zabarvené texty. Po nějaké době se zeptali Davida Matáska co říká na Orlík. A
on odpověděl ve smyslu, že tehdy byli mladý a nenesli žádnou odpovědnost za to, že si někdo
špatně vyložil jejich texty... prof. Novotný s tím nesouhlasí, autor prý zodpovědný je
- umělecké dílo je otevřeno řadě interpretací → zodpovědnost autora
- autor je neoddělitelný od svého díla
1) význam díla se mění i pro autora (po několika letech) → předělávání vlastních děl
2) důležité je to, co dílo sděluje (ne to co myslí autor → interpretace)
3) autorův záměr nelze úplně postihnout (to, co chtěl autor říci, nám zůstane utajeno)
4) autor bývá někdy sám veden svým dílem (dílo ho může společensky znemožnit)
5) určité deformace, popírání sama sebe (identita), umělý jazyk (Holan, Štorch)

- autora je třeba vnímat jako individualitu
- je nutný komplexní náhled (psychologie, sociologie, historie, fylozofie, náboženství, biologie....)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama