8. přednáška (ZAJA)

2. října 2010 v 1:26 | studenties (Vojta) |  ZAJA (M Prošek)
8. přednáška

Jazykové plánování (Language Planning)

STATUT JAZYKA (MNOHOJAZYČNOST), FUNKČNÍ DOMÉNY, STANDARDIZACE (PSANÝ, MLUVENÝ), VZDĚLÁVÁNÍ

  • Národní / oficiální jazyky
  • Jazyky menšin
  • Dialekty, pidginy
  • Jazyky církevních komunikačních situací a náboženských vyznání
  • Jazyk(y) vzdělávacího procesu
  • Počty mluvčích + městské/venkovské prostředí

statut× status jazyka (nesplést v testu!!!)
statut jazyka → jeho právní, společenské postavení; to, co nám říká, který je v daném společenství oficiální, kterým jazykovým zákonem (má-li ho) je regulovaný; oficiální nazírání na fungování jazyka
status jazyka → jeho stav; jak vypadá, jaký je; jaké prostředky používá; nezávislé pozorování stavu jazyka

Čeština má v ČR statut oficiálního jazyka. A tím zabývání se statutem jazyka v ČR končí. Takto jednoduché to však není třeba na Slovensku, kde jsou tendence o zavedení maďarštiny jako oficiálního jazyka při některých příležitostech.

Funkční doména = typ komunikační situace, ve které se ten který jazyk používá
  • u nás se tento termín používá pod vlivem zahraniční lingvistiky
  • můžeme říci: funkční doménou češtiny je např. komunikace v médiích

Dialektologie / geografické rozčlenění jazyka / areálová lingvistika (moderní termín)

Pidginy = přechodové jazyky existující v územích geograficky si blízkých (např. příhraničí)
  • mezi společenstvími existuje komunikační ruch a dané jazyky si vzájemně přebírají určité prvky
  • hodně známé jsou anglické pidginy, kterými se mluví v různých anglických koloniích

Jazyky vzdělávacího procesu
  • řeší otázky typu: zda má příslušník menšiny právo se nevzdělávat v oficiálním jazyce příslušného státu apod.

Počty mluvčích
  • často se odvíjejí od sčítání lidu
  • někde je rozhodujícím jazykovým živlem městské, někde venkovské prostředí



  • Cíle a metody jazykového vzdělávání
  • Metody hodnocení - byly cíle jazykového vzdělávání naplněny?
  • Jazyky v médiích + média

Cílem dnešního jazykového vzdělávání je to, aby si žák osvojil komunikační dovednosti pro co nejširší spektrum komunikačních situací. Člověk by neměl opouštět školu s dojmem, že pokud nemluví za všech okolností spisovně, mluví špatně.

Metody hodnocení - jakým způsobem si jazykové společenství ověřuje, jak jeho členové jazyk používají

Sociální diferenciace
  • řeší otázky typu: které sociální třídy mluví jakými jazyky nebo jakými jazyky se mluví v médiích (např. vysílá televize i v jazycích menšin?)

  • Mezigenerační přenos jazyků
  • Ohrožení jazyka, vymírání, obrodné snahy

Ohrožení jazyka
  • nechápe se puristicky!
  • myslí se tím především jeho vymírání (např. že existuje pouze 100 mluvčích, kteří ho nepředávají mladším generacím)

Dějiny lingvistiky

Historie lingvistiky jako oboru

  • Formuje se teprve v 60. letech 20. stol.
  • Málo pozornosti se věnuje období před 19. stol., chybí popis a rozbor metod rozvíjejících se od 50. let 20. stol.
  • Často "úryvková metoda"
  • Literatura dostupná u nás: viz Dějiny lingvistiky J. Černého, oddíl Lingvistická historiografie
    • tato skripta jsou velice užitečná, uděláme si z nich potřebný přehled, ale měli bychom je číst opatrně, protože jsou tam pasáže poplatné době

Nástin "úryvkové metody"
  • Landmarks in Linguistics Thought
    • Sokrates - jména ve smyslu jazyková pojmenování
    • Aristoteles - metafora
    • Bible - vznik a rozrůznění jazyků
    • Kvintilianus - o jazykovém vzdělávání
    • gramatika Port-Royale - racionální základy gramatiky
    • Humboldt - lingvistická a mentální diverzita …



Periodizace dějin lingvistiky

  • Období předhistorické - to, o kterém nemáme žádné písemné doklady, a nemůžeme si tedy o něm udělat představu
  • Období historické - to, o kterém máme písemné doklady, že se v něm o jazyce nějakým způsobem uvažovalo
    • Předvědecké (od starověku do poč. 19. stol.)
    • Vědecké (od poč. 19. stol.)

Vznik písma

  • Písmo obrázkové (piktografické)
  • Písmo slovní (ideografické)
  • Písmo slabičné
  • Písmo hláskové

Obrázkové písmo: Nejdříve byl obrázek ukazující konkrétní věc, později obrázky začaly asociovat slova (zjednodušené obrázky - symboly), a ještě později začaly obrázky vyjadřovat morfy.

VĚC (korespondence "co obrázek, to konkrétní věc")
SLOVO (korespondence "co obrázek, to slovo")
MORF (korespondence "co obrázek, to část slova společná více slovům")

Význam znaků se postupně zužoval, obrázky se čím dál méně podobaly skutečnostem, které označovaly (šly čím dál víc do abstrakce).

Starověk - první záznamy jazyka

  • Mezopotámie - poč. 3. tis. př. n. l.: vznik písma, vývoj od obrázkového ke klínovému; mnoho textů, žádné "lingvistické texty"
  • Egypt - 4.-1. tis. př. n. l.; hieroglyfy na kamenech a na papyru
  • Čína - dochované památky z 11. stol. př. n. l.; izolovanost, znak = slovo
  • Kréta - hieroglyfy (3. tis. př. n. l.) a lineární písmo (cca 14. stol. př. n. l.)
  • Féničané - (2.-1. tis. př. n. l.) první hlásková abeceda
  • Judea - dochované texty až z 9. stol. př. n. l.; hebrejské písmo
  • Indie - védská literatura (16.-9. stol. př. n. l.), nejstarší indické lit. památky, psány sanskrtem; sanskrt vytlačen kolem r. 300 př. n. l. → první vědecké popisy jazyka
    • Panini v díle Osm knih vytvořil popis sanskrtu (úplně první dochovaná gramatika nějakého jazyka)
  • Řecko - dochována rozsáhlá umělecká i vědecká literatura; Sokrates, Platón, Aristoteles; Dionýsios Thrácký - sestavil první nám známou klasifikaci slovních druhů (vymezil jméno, sloveso, participium, člen, zájmeno, předložku, příslovce a spojku)
  • Řím - Marcus Terentius Varro, Marcus Fabius Quintilianus


Středověk: výběr

  • Spekulativní gramatika - "jedině filozof může objevit skutečnou gramatiku"
    • ta, která má v sobě určitou úroveň abstrakce
    • kdo se jí chtěl zabývat, musel ovládat filozofii a logiku
  • Sémantické analýzy - vztah mezi slovem a "denotátem" + substituce
    • tehdy se už vědělo, že slovo může zastupovat nějaký objekt nebo že některé věci jsou sémanticky ekvivalentní (mohou se zastoupit)
      • např. dvojice slov Pepa × člověk (oboje může vyjadřovat to samé, slovo "člověk" může zastoupit slovo "Pepa")
  • Realisté × nominalisté
  • SAMI: humanismus a renesance, 17. stol.
    • období, které není převratné

Neodborné přiblížení rozdílu realistické a nominalistické teorie:
  • realisté říkají, že skutečně existuje pouze rovina langue, že např. existuje člověk, který se nedá měřit, protože má nespočet realizací
  • nominalisté říkají, že skutečné je pouze to, na co si mohu sáhnout, tj. pouze my jako konkrétní jednotlivci
Pozn.: Pozor na téma realismus × nominalismus v knize od Černého (napsal, že pravdu mají nominalisté → zmiňovaná poplatnost době)

19. STOLETÍ

  • Pojítko: SROVNÁVACÍ A HISTORICKÁ GRAMATIKA (v tomto je pro lingvistiku toto období převratné)
    • zakladatelé:
      • Franz Bopp a jeho hláskové zákony, nejznámější indoevropeistické dílo: Über das construktacion system...
      • Rasmus Kristian Rask
      • Jacob Grimm a jeho zákony o fonetických změnách v germánských jazycích (není to jeden z těch bratří Grimmů, sběratelů pohádek)
    • mladogramatikové (říkali si tak proto, že se v názorech rozešli se svými učiteli)
      • Rask a Grimm
      • Karl Verner,
      • August Leskien
      • Karl Brugmann
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Valyavox Valyavox | E-mail | Web | 26. srpna 2017 v 16:16 | Reagovat

genericcialis en linea

      http://buycialisonlineji.com/ - cialis cheap

    <a href="http://buycialisonlineji.com/">cialis online</a>

    cialis paris

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama