5. přednáška (ZAJA)

2. října 2010 v 1:21 | studenties (Vojta) |  ZAJA (M Prošek)
5. přednáška

Syntax

  • Závislostní (složková) - bezprostřední složky
  • Valenční (sémanticky orientovaná) - aktanty, argumenty, doplnění (obligatorní × fakultativní), participanty, sémantické role
  • Generativní

Luciedala Mirkovidárek. → Lucie, Mirkovi, dárek = doplnění slovesa dala

Lucie = podmět; Mirkovi = předmět nepřímý; dárek = předmět
podmět je zde tzv. agens(t) → činitel děje
Mirkovi … benefaktor (někdo, kdo má z děje prospěch)

Mirek dostal od Lucie dárek → sémantické role zůstávají stejné

Petr nenávidí ? → chybí obligatorní doplnění

fakultativní doplnění → ve struktuře mohou a nemusejí být, např. koupil knihu (včera)

Generativní syntax
  • u nás se dělá pouze v Brně, v Plzni ani v Praze se nedělá
  • je spojena s Noamem Chomskym
  • zdroj: Encyklopedický slovník češtiny (zde lze najít pojmy z generativní syntaxe - pokud by nás zajímala)

Petr Sgall: Úvod do syntaxe a sémantiky (dnes již překonaná příručka věnující se GS)

Centrum a periferie

  • Language is neither all chaos nor all order
  • Představa jazyka jako dokonale symetrického, pravidelného systému je v principu chybná - existují různé asymetrie, nepravidelnosti a "bílá místa"
  • Mylná je představa, že každý prvek z určité kategorie obsahuje v plné míře všechny vlastnosti připisované prvkům dané kategorie

Příklady "bílých míst" v ČJ:
  • nemáme neutrální označení pro kluka, které by se hodilo do každého kontextu (hovorový kluk, lehce knižní chlapec/hoch)

být, chtít, mít, jíst, vědět - nepravidelná slovesa v ČJ (máme jich pouhopouhých 5!)

Slovní druhy v ČJ bývají zpravidla disjunktně vymezeny → na základě kritérií, které se mohou navzájem vylučovat: např. příslovce × částice (když se příslovce sémanticky vyprázdní, stává se z ní částice).

  • Třídy jazykových jednotek by neměly být konstruovány jako přesně vymezené "škatulky" s jasnými hranicemi, ale spíše jako útvary s kompaktním jádrem (centrem) a přechodným pásmem, které se může překrývat s přechodným pásmem jiné kategorie

  • Periferní prvky jsou méně stabilní. Mohou být plně eliminovány nebo upraveny tak, aby mohly být integrovány do centra

  • Neznamená to ale, že vývoj jazyka směřuje k eliminaci či k plnému začlenění periferních prvků do centra.

Periferní (mizející) prvky: např. jsem šťasten, mlád, stár apod.

Dvěma, třemi
Systémový tlak - spousta lidí píše dvěmi, třemi (periferní prvky se dostávají do centra → přizpůsobení se častějšímu)

nesklonná přídavná jména: např. bezva, príma, super

Jazyk mluvený a psaný

  • Psaný se šíří opticky × mluvený se šíří akusticky
  • Přímá korespondence? Ch × X (foném × grafém)
  • Mluvenost a psanost × spisovnost a nespisovnost

Přímá korespondence - snaha, aby jednomu fonému odpovídal jeden grafém
Foném "ch" se zapisuje dvěma grafémy.

  • Účel PJ: zprostředkovat a trvalým způsobem uchovat určitý významový obsah
  • Směřuje k významu přímo, nehledí důsledně na MJ
  • PJ si neklade nároky na přesnost zachování akustické stránky řeči - vystačí s tradiční zásobou grafémů
  • přejatá slova: švarcvaldky, byznys, trolejbus, chuang-che (přepis plně nevystihuje původní zvukovou stránku)

Existenční modus jazyka→ distinkce psanosti a mluvenosti (že jazyk existuje jak ve formě psané, tak ve formě mluvené)

  • PJ: Dvoj- (i troj-)rozměrnost → orientace
  • Transpozice akustických prvků v prvky optické:
    "...," odtušil / broukl / zasténal (zvuk)
    Ujišťuji vás, že jsem to neudělal. (cit)
  • MJ: lineárnost (jediný rozměr)

dvojrozměrnost → text na stránce
suprasegmentální jevy - zvukové jevy doprovázející psaný projev

Psací soustava

  • Psací soustava (writing systém) × psaný jazyk × pravopis

psací výraz mluvní výraz



předmět vyjádření

Psací soustava je něco jiného než pravopis! Např. polština má stejnou psací soustavu jako čeština.

Pravopis

  • Fonetický: korespondence foném - grafém: bere - pere, i × y (!)
  • Morfologický: skici - tácy; psi × psy
  • Lexikální: zeď × zeť, knight × night, sole × soul
  • Syntaktický: ženy přijely

U skicia tácyse kříží morfologický pravopis s fonetickým. Skici je podle vzoru žena.

Mluvený jazyk jako předmět zkoumání

Vážení, já mám na todleto svůj názor na to
Akoboje že bysme neměli na to Akoboje žádat
externistu že by to mělo bejt sledovaný z
pozice technickýho odboru ono prakticky de vo
to to dostat do života a pak už pak už s tim
nebudou problémy

(Akoboje - zkratka něčeho o provozu a bezpečnosti jaderných elektráren)

Znaky mluveného jazyka, které jsou vidět v ukázce:
  • není zde interpunkce → protože ne vždy koresponduje s členěním psaného jazyka
  • opakování spojek (syntaktické paralelismy)
  • linearita → mluvený jazyk plyne, nikde nezačíná, nikde nekončí (toto je vidět třeba u Hrabala)
  • vracení k některým předmětům → na todleto, na Akoboje

Fonetická transkripce

  • Účel: co nejpřesnější záznam akustické stránky řeči
  • International Phonetic Alphabet (IPA)
Pro různé jazyky používají různí badatelé různé znakové soustavy, existuje však IPA (viz výše).





SÉMANTIKA, SÉMIOTIKA

Definice sémiotiky (Charles Peirce)

  • Sémiotika = nauka o podstatě a fundamentálních variantách možné semiózy
    → zjednodušeně nauka o fungování znaku

  • Sémióza = kooperace tří subjektů: znak, objekt, jeho interpretans (interpretantu); toto třívazebné působení nelze rozložit na působení mezi dvojicemi
    → zjednodušeně vznik znaku a jeho působení
    → interpretans je ten, kdo jazyk přijímá

  • Znak = něco, co pro někoho něco zastupuje z nějakého hlediska nebo v nějaké úloze
    → zástupná entita, na základě které dešifrujeme, o čem se mluví

objekt - stůl jako slovní řetězec
fonologický řetězec - stůl jako konkrétní reálný objekt
interpretans - my

Charles Peirce - zakladatel moderní sémiotiky

Definice sémiotiky (Eco, Morris)

Umberto Eco - ano, ten spisovatel ;-)
  • Znak = cokoli, co na základě dříve stanovené konvence může být chápáno jako něco, co zastupuje něco jiného

  • Sémiotika = studium objektů, pokud (a pouze pokud) se účastní semiózy

Sémiotika

  • Studium znakových funkcí: teorie kódů + teorie znakové produkce
  • Signifikace (zastupování) × přenos informace × komunikace (vyvolání interpretační reakce) × kód
  • sémiotika signifikace × sémiotika komunikace

Sémiotika není pouze jazykovou disciplínou! Sémiotika je studium jakýchkoli znakových funkcí - tedy kdy je něco reálného něčím zastupováno. Do sémiotiky tedy patří např. mapy, panáček a panenka na dveřích toalety, městské znaky atp.

signifikace - něco zastupuje (reprezentuje) něco jiného (vytvoření znaku)
komunikace - tam se nic nereprezentuje, jde o pouhé předání informace

"Bez sémiotiky signifikace by nebylo sémiotiky komunikace"
"Nemusela by být komunikace, ale signifikace by existovat mohla"
"Abych mohl s někým komunikovat, potřebuji nejprve umět to sdělení převést do nějakého srozumitelného kódu" → musí existovat systém nějakých reprezentací (jazykové znaky, nějaké obrázky apod.)
Nejtriviálněji: "Abych mohl vytvořit např. městský znak, musím nejdříve vytvořit soustavu znaků, které toto město zastupují (reprezentují)."
"Nejdřív musím umět reprezentovat, potom můžu komunikovat"


sémiotická schémata



Poznámky:
Vztah mezi formou a objektem je nahodilý(arbitrární), kdežto vztah mezi výrazem a formou je jasný.

Vrcholy Ogdenova - Richardsova trojúhelníku se také označují:
význam = myšlenka, designát
forma = symbol
objekt = referent, věc, denotát

* TABULKA z Čermáka, s. 26
v systémové (langue) rovině hovořím o psovi, ale nepředstavuju si konkrétního psa, ale třídu objektů-živočichů, kteří psu odpovídají
v rovině parolesi už přestavím konkrétního psa (např. konkrétní rasu - vím, jak vypadá)

literatura
Jarmila Doubravová: Sémiotika v teorii a praxi
příručka Jiří Černý a Jan Holeš klouže velmi po prvu (ke zkoušce nám nepostačí)
Umberto Eco: Teorie sémiotiky (velmi podrobné, ale složité)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama