2. přednáška (ZAJA)

2. října 2010 v 1:11 | studenties (Vojta) |  ZAJA (M Prošek)
2. přednáška

Vývoj jazyka

v následujících přepisech chybí znaky nevyskytující se na současné klávesnici :-)
Sewcy diwnie
prziebywagyu,
cza tot wym zenam
zle laygyu. když ho
zena gme tre ktati,
nedaducz gmu v
kotky ghrati, an ye
rozhnyewagie z toho,
cza tot giey przibigie
mnoho.

volný překlad
ševci se zvláštně chovají
často svým ženám zle nadávají
když ho žena chce trestati
nedovolí mu hrát kostky
on je to z toho rozhněván
často ji bije
Wer saet aet wine mid
his wifum twam ond
his twegen suno ond
his twa dohtor
Hradecký rukopis, 16. stol. (ČESKÝ TEXT)
satira na chování měšťanů
spřežkový pravopis
16. stol. (ANGLIČTINA)

Srovnávací jazykověda
  • vyvinula se v 19. století
  • rozlišuje mladistvé a úpadkové periody vývoje jazyků

Perioda vývoje jazyků

  • mladistvá
    • období, ve kterém se budují složité gramatické systémy
    • germánské a románské jazyky → mívaly bohatou flexi (bohatý soubor skloňovacích a odvozovacích koncovek a přípon); např. AJ tuto flexi ztratila
  • úpadková
  • někdy následuje terapie (zlepšení)

Spirálovitý pohled na vývoj jazyka - ne u každého jazyka můžeme jednoznačně stanovit, které období je mladistvé a které úpadkové.

Neoprávněné paradigma: Primitivní/rozvinutý národ má primitivní/rozvinutý jazyk.
  • Změny v jazycích jsou pouze kvantitativní (jazyky se liší pouze v počtu jednotek, které mají k dispozici, což neznamená, že by se v nich dalo hůř komunikovat).
  • Primitivní jazyky nekonzervují neaktuální pojmy.
  • Kvalita jazyka spočívá v tom, jestli se s ním domluvím.
EXKLUZÍV = výlučnost → zvláštní gramatické tvary (jedinec zahrnutý do skupiny/jedinec abstrahovaný ze skupiny)

Rysy primitivních jazyků

  • Obraznost (pramen = oko + voda)
  • Nedostatečné lišení gramatických a lexikálních funkcí, polysémie
  • Gramatika: inkluzív × exkluzív, mnoho gram. čísel, mnoho časů a způsobů
  • Nepevné hranice slovních druhů
  • Nedostatek rodových jmen
  • Polysémie (mnohoznačnost)
    • v primitivních jazycích: do jednoho slova se integrují důležité vlastnosti pojmenovávané věci
    • ve vyspělých jazycích: ve slovníku najdeme, co všechno může znamená "oko"
  • Konkretismus
    • myšlení v přímém vztahu k realitě (nedokáží abstrahovat)
atd.

Změny v jazyce

Příčiny: složitost (systémová zákonitost), dynamika komunikace, vnější vlivy

Změny v ČJ:

vokalická (samohlásková) přehláska
´a > é ; ´´a > ie
čáša > čiešě > číše (diftongizace - dvě hlásky se změní v jednu)

(bez) otcóv > otcuóv > otcův > otců

Historické změny jazyka nejsou mechanickým přenosem historického vývoje společnosti.
Změny obecnějšího charakteru: změny kvality hlásek, odpadání koncových hlásek (čes. nikoli/v/ěk) apod.

Redukovaná samohláska: jakoby "šestka", např. vl6k6 > vlci

Tento vývoj nevede k úplné eliminaci hlásek! Jazyk bez hlásek nemůže existovat.

V jakých jazycích se vnější vlivy uplatňují nejvíce?

Deflektivizace(jezdíme nakupovat do KIKA nebo do IKEA → odstranění pádového tvaru)

Vývoj jazyka se nedá predikovat. Jazykové změny probíhají nezávisle na vývoji té které společnosti.

Indoevropeistika
(pamatovat Jonese a Boppa)
  • William Jones - přednáška Kalkata 1786
  • Schlegel, F. (1808): Über die Sprache und Weisheit der Indier. Heidelberg.
  • Bopp, F. (1816): Über das Conjugationssystem der Sanskritsprache... Frankfurt am Main
  • Rasmus Rask, Jacob Grimm
  • Vavroušek, P. (2008): Rekonstrukce? Rekonstrukce! Praha
    - zajímavá kniha, najdeme tam systém hlásek indoevropštiny apod. (nebude v testu)

JAZYKOVÁ RODINA

Indoevropština

  • předpokládaný prajazyk, z kterého se vyvinuly jednotlivé indoevropské jazyky
  • konstrukt (indoevropština nemá svoji gramatiku)

Genetická klasifikace jazyků

  • = genealogická klasifikace jazyků
  • jazyk nevznikl na jediném místě
  • příbuznost jazyků
  • jazyky se třídí z hlediska příslušnosti do jazykových rodin (čeledí)
  • 3000-7000 (i více) jazyků
  • problém: rozlišení jazyka a dialektu
  • 10 hlavních jazykových rodin, některé jazyky obtížně zařaditelné → pojímají se jako izolované

Slovanské jazyky



  1. ZÁPADNÍ: čeština, slovenština, horní a dolní lužická srbština, polština, kašubština a vymřelá polabština
  2. VÝCHODNÍ: ruština, ukrajinština, běloruština, (rusínština)
  3. JIŽNÍ:
    • západní podskupina: slovinština, chorvatština, srbština
    • východní podskupina: makedonština, bulharština

      (viz Český etymologický slovník (předmluva), Jazyk a jazykověda od Čermáka)

Musíme umět: základní orientaci v jazykových rodinách (slovanské, germánské, románské) a něco o řečtině a latině!

Polština
  • nejstarší písemné doklady ze 13. století, rozmach nastává v 15. století
  • zapisuje se spřežkovým pravopisem

Kašupština
  • tou se mluví v Kdaňsku, někdy se považuje za nářečí polštiny (zbytek jazyka, kterým mluvili polabští Slované)

Ruština
  • v poslední době se objevují snahy stanovit spisovnou rusínštinu (rusíni - obyvatelé podkarpatské Rusi)
  • Staroruština - 11. - 14. století
  • štěpení: ruština, ukrajinština, běloruština

Encyklopedický slovník češtiny - najít heslo Staroslověnštinaa mít nastudovanou - bez ní by nebylo slovanských jazyků!

Slovinština
  • pokračování jazyka alpských Slovanů
  • nejstarší písemnou památkou jsou latinkou psané Frízinské zlomky (přelom 10. a 11. stol.)

Církevní slovanština (= staroslověnština) se dlouho používala i jako spisovný jazyk Chorvatů a Srbů (vedle jejich vlastních jazyků), jejich vlastní písemné památky vznikají v 16. století u Chorvatů a v ?. století u Srbů.

Až v 19. století se standardy sbližují a vzniká srbochorvatština. Tento jejich jednotný jazyk se rozpadl s rozpadem Jugoslávie.

Nejmladší ze slovanských spisovných jazyků je makedonština- ustavuje se až ve 20. stol.,
do té doby se jako spisovný jazyk používala staroslověnština(totéž platí pro bulharštinu, která podléhala silným tureckým a řeckým vlivům)

Staroslověnština
  • nejstarší psaný slovanský jazyk je staroslověnština
  • do našich zemí ji přinesli C+M
  • jejím základem bylo bulharsko-makedonské nářečí (z okolí Soluně)
  • C+M pro ni sestavili vlastní písmo (cyrilice, hlaholice)
  • nejstarší staroslověnské texty nejsou dochovány, ale jsou dochovány staroslověnské památky z 10. stol.
  • v 19. stol. se ve staroslověnštině objevuje více a více prvků národních → tzv. Redakce staroslověnštiny

Baltské jazyky



  1. VÝCHODNÍ: litevština, lotyština
  2. ZÁPADNÍ: vymřelá stará pruština

Někteří jazykovědci mluví o tzv. baltsko-slovanské rodině (tyto jazyky mají mnoho společných rysů). Jiní jazykovědci toto nepřijímají.

Germánské jazyky



  1. VÝCHODNÍ: gótština
  2. SEVERNÍ: staroislandština, islandština, norština, švédština, dánština, faerština
  3. ZÁPADNÍ: horní a dolní němčina, nizozemština, frízština, angličtina
Němčina
  • formovala se v 5.-11. stol. z různých dialektů, nejdůležitější byl dialekt franský, dále např. alemanský nebo bavorský
  • nejstarší německé písemné památky jsou z 8. stol., kdy hovoříme o staré hodní němčině
    SHN = středo-horno-německé (tato zkratka se vyskytuje v literatuře).
  • období středo-horno-německé (11.-14. stol.)
  • jižní (hornoněmecké) dialekty jsou základem dnešní spisovné němčiny

Angličtina
  • stará angličtina (anglosaština) vycházela ze stejného základu jako dolní němčina a frízština
  • nejstarší památky jsou již ze 7. stol, na další podobu angličtiny působil vliv skandinávský a francouzský (po dobytí Normany)
  • dnes se rozeznávají dvě základní varianty AJ: britská a americká. AJ má řadu pidgeonů → výsledek vzájemného působení dvou jazyků (např. domorodá AJ se základní variantou)

Románské jazyky



  1. ZÁPADNÍ: portugalština, španělština, galicijština, katalánština, okcitánština, francouzština, italština, sardinština, rétorománština
  2. VÝCHODNÍ: rumunština (včetně moldavštiny)

Řečtina
  • nejstarší řecké památky pocházejí z Kréty a z Mikén (15.-12. stol. př. n. l.) psané na hliněných tabulkách

KOINÉ→ termín, který původně označoval společný řecký jazyk, který vychází ze 3 hlavních dialektů: aiolského, dórského, iónsko-atického
tohoto termínu se někdy používá v lingvistice jako synonyma pro spisovný jazyk
"areálová ligvistika" = dialektologie

Latina
  • latinsky se původně mluvilo jen na malém území okolo Říma a nejstarší zápisy jsou ze 7. stol. př. n. l.
  • stará latina - období 1.-3. stol. př. n. l.
  • jazyk od 1. stol. př. n. l. do 1. stol. nazýváme klasickou latinou
  • střední/středověká latina (od poč. středověku)
  • lidová varianta, tzv. vulgární latina se stala základem románských jazyků (2. pol. 1. tis.)







Typologická klasifikace jazyků

(dle gramatických vlastností)

Základní pojmy

  • morfém / morf
  • slovotvorná přípona (koncovka)
  • (× sufix)
  • distribuce
  • syntetičnost × analytičnost

morfém= jednotka systémové roviny (langue)
morf= nejmenší část slova, která je schopná nést význam (lesník → les); jednotka roviny parole

sufix(přípona) je v závorce proto, že se ve světové lingvistice používá jinak než v české
les | ní | k | 0 → "nulová" koncovka (s těmi v lingvistice také operujeme)
les | ní | k | a

distribuce- jak a kde se využívají jednotlivé morfologické prostředky
např. morf "a" se uplatňuje v (něčem), (něčem), (něčem) - např. uplatňuje se v mužském rodu podle vzoru pán apod. → má svoji distribuci (distribuuje se k těm a těm jménům do toho a toho tvaru)
distribuce je funkční zařazení morfu do příslušné pozice

syntetičnost × analytičnost → schopnost vyjádřit určitý gramatický význam buď jedním slovem (syntetičnost) nebo více slovy (analytičnost)
např. dělám (syntetický tvar) × dělal jsem (analytický tvar)

Jednotlivé jazyky dělíme podle dominantního typu gramatických vlastností.

Izolační (analytický) typ

Distinktivní (odlišující) rysy:
př.:
I saw a dog × vidím psa
Dogcame back yesterday × pespřišel
v izolačním typu jazyka se slovo (zde pods. jm.) tvarově neobměňuje → AJ tedy patří do jazyků izolačních.

Další rysy:
  • pevnější slovosled
  • gramatické číslo - v AJ se určuje příponou "s" (dog × dogs) nebo kmenovou změnou (foot × feet), v ČJ se číslo vyjadřuje soustavou pádových koncovek
  • rodovost (rozvinovaná a redukovaná)
  • posesivita (přivlastňování - v AJ i ČJ se používají zájmena)
  • způsob tvoření podst. jm. (v ČJ přejímáním, odvozováním, skládáním; izolačním jazykům je blízké přejímání a skládání)
  • neostrá hranice slovních druhů (např. příd. jm. je formálně stejné jako příslovce → např. fast train × go fast)
  • přídavná jména a podstatná jména se neshodují v rodě, číslovky se neshodují v rodě (three men, three women, three dogs)
  • zájmena (využívají se pro vyjádření kategorie osoby; př.: pracuji × já pracuji × I work - osoba musí být v AJ vždy vyjádřena analyticky)
  • mají kategorii určenosti - používají členy
  • vysoká míra analytičnosti

Strukturní tématika je Proškova oblíbená! Musíme ji pochopit a umět vysvětlit!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 FeliciaHines21 FeliciaHines21 | E-mail | Web | 30. prosince 2011 v 18:32 | Reagovat

That's great that we are able to take the <a href="http://goodfinance-blog.com/topics/mortgage-loans">mortgage loans</a> moreover, this opens up completely new possibilities.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama