Říjen 2010

2. Jedinec a společnost

24. října 2010 v 22:09 | studenties (rybiczka86) |  SAŽ (A. Pařízková)
Jedinec a společnost

kultura = komplexní systém významů a chování, které definují způsob života dané skupiny nebo společnosti

  • materiální - objekty vytvořené ve společnosti
  • neutrální - normy, zákony, zvyky, myšlenky a víry
charakteristiky kultury
sdílená - kolektivní souhlas a prožívání
naučená - skrze nepřímé pozorování a napodobování. Členem kultury se člověk stává jejím naučením

- pokládaná za samozřejmou - kultura vytváří dojem, že naše každodenní jednání je normální. Kritické tázání se po příčinách může způsobit dezorientaci a odcizení

- symbolická - kultura je obsažená ve významech, které lidi dávají symbolům označující různé věci a chování. Učit se kultuře = naučit se významům symbolů.

- proměnlivá v čase a místě - nelze ji zafixovat, vliv fyzikálního a sociálního prostředí
  • kulturní relativismus - něco může být pochopeno a souzeno jen ve vztahu s kulturním kontextem, ve kterém se objevuje

příroda  x  kultura
zvířata = vyrábí nástroje, mají jazyk a formují organizované sociální struktury. Adaptují se na prostředí - rozdíl je v úrovni
- vzájemné ovlivňování se kultury a biologie:
  • biologie vytváří limity a poskytuje určitou kapacitu pro lidský život a vývoj kultury
  • životní prostředí poskytuje limity a možnosti pro lidskou společnost
  • lidská schopnost  tréninkem a úpravou podmínek zvýšit své fyzické schopnosti
elementy kultury
a) jazyk = sada symbolů a pravidel, které jsou-li dány dohromady smysluplným významem, poskytují komplexní komunikační systém

vztah kultury a jazyka:
  • Sapir-Whorfova hypotéza - jazyk je centrálním determinátem sociálního myšlení
- jazyk a kultura jsou neoddělitelné

b) normy - pravidlo, které určuje, co je povoleno a co nikoli
- implicitní (člověk ví, co by měl a co ne -> komu dát přednost x strkanice v autobusu)
- explicitní (př. zákony)
- sociální sankce - mechanismy sociální kontroly, které vynucují normy

c) představy - kolektivně sdílené myšlenky mezi lidmi v dané kultuře

d) hodnoty - obstraktní standardy v společnosti nebo skupině, které definují ideální principy toho, co je žádané a morální


kulturní rozmanitost
- čím více je společnost komplexní, tím spíše bude vnitřně různorodá
  • dominantní kultura - kultura těch, kteří mají ve společnosti největší sílu definovat kulturní rámec
  • subkultury - kultura skupiny s odlišnými hodnotami a normami od dominantní kultury
  • kontrakultura - radikální distance od dominantní kultury

  • etnocentrismus - postoj, kdy z pozice vlastní kultury, kterou považujeme za absolutní a správnou, posuzujeme jiné

Socializace
- proces, při kterém se lidé učí, co od nich společnost očekává
  • role - určují očekávané chování vztažené k určitému statusu ve společnosti
- základem k identitě - jak jedinec definuje sám sebe
- osobnost - relativně stálé vzory chování, pocitů a představ jedince
- zajišťuje zvnitření kulturních a sociálních očekávání
- sociální konstrukce života - hodnoty a sociální postoj vznikají interakcí s druhými

- socializace jako sociální kontrola
-> výchovou ke konformitě
-> konformita = jednat v souladu se společenským očekáváním - základ sociálního řádu

Spor individualita  x  konformita
- jedinec kreativně interaguje s prostředím
- nesocializované děti - vlčí děti (vyrůstaly ve vlčích smečkách, většinou ve věku 2 - 8 let; nebo děti žijící v uzavřených prostorách)

socializace
  • primární - v rodině v raném dětství
  • sekundární - v menších sociálních skupinách, zejména v období dospívání
  • terciální - po zbytek života - být schopen dostát novým požadavkům ve změněné situaci
teorie socializace
psychologická teorie
Sigmund Freud
- nevědomí určuje lidské chování -> psychoanalýza
- lidská psychika je složena z:
  ID - hluboké pudy a impulsy (hlavně u detí)
  Superego - reprezentuje očekávání společnosti
  Ego - tlumí mezi ID a Superegem - adaptuje touhy ID na sociální očekávání Superega
- dítě - příliš podléhá ID -> vývoj dítěte - pnutí mezi ID a Superegem
- Oidipovské stadium - (okolo 4 - 5 roku) - dítě se odlučuje od rodičů a začleňuje se do širší společnosti -> rozvinutí jeho nezávislého

kognitivní vývoj podle Jeana Piageta
- dítě si informace vybírá a intepretuje svět kolem sebe
- stádia kognitivního vývoje:
  • senzomotorické (0 - 2) - učí se rozlišovat svět kolem sebe (zejména dotýkáním)
  • preoperační (2 - 7) - učí se ovládat jazyk - slovo = symbol. Nesystematičnost, egocentrismus
  • stádium konkrétních operací (7 - 11) - zvládání abstraktních logických pojmů a chápání kauzálních vztahů
  • stádium formálních operací (11 - 15) - učení se chápání vysoce abstraktních a hypotetických otázek
symbolický intreakcionismus
George Herbert Mead (1863 - 1931)
dílo: Mind, self and society
- učení se napodobováním okolního dění hrou -> play, game (od 8 roku)
- dvě formy  (self):
I - nesocializované dítě
Me - socializované dítě
- signifikatní druzí = rodiče (napodobovaní ve hře)
- generalizovaní druzí = abstraktní sloučenina sociálních rolí a sociálního očekávání

Erwing Goffman (1922 - 1982)
dílo: Všichni hrajeme divadlo
Impression management - kontrola vnímání od ostatních - snaha o zanechání dojmu
- dva druhy interakce
  • nezaostřená - neutrální, nepřímá komunikace
  • zaostřená - přímá - vzájemné sledování
- dva druhy výrazů
  • předkládané - chceme, aby o nich naše okolí vědělo
  • unikající - požívání nevědomky -> mohou skazit celý dojem
- dramatický model - využití divadelních termínů
  • jeviště - úsilí o co nejlepší dojem
  • zákulisí - příprava
  • adaptace na roli
životní cyklus
  • dětství - období primární socializace (7 - 15) - zákaz práce, trestní nepostižitelnost, povinná školní docházka
  • dospívání - přechod do dospělosti - univerzální ale pojímán různě - přechodové rituály A. van Genep
  • dospělost - období biologické zralosti, osvojení sociálních rolí a schopnosti převzít odpovědnost; mladí dospělí a zralí dospělí
  • stáří - po skončení ekonomického života
  • smrt

resocializace
= proces, kdy jsou existující sociální role radikálně změněny -> koncentrační tábory (např. z jedince se stalo "číslo")
- proces odehrávající se v totálních institucích

socializace pomocí totálních institucí
  • Erwing Goffman (1922 - 1982) (vězení)
  • "Jedinec má sklon spát, hrát si a pracovat na různých místech s různými spoluúčastníky, pod řízením různých autorit a bez podřízení se nějakému celkovému racionálnímu plánu."
totální instituce
- všechny aspekty života se dějí na tom samém místě a pod vedením té samé autority

teorie sociální výměny a teorie her
- sociální interakce je determinována odměnami a tresty
- ideálem je vyrovnaná interakce
- odměna i trest - vést jedince ke konfotmitě
- materiální a nemateriální povahy

teorie her
- lidské interakce mají určité charakteristické hry

komunikace
 - verbální - mluvené nebo psané slovo
                  s interakcí - oboustraná komunikace
                  bez interakcí - jednostraná (reklama)

- neverbální - výměna informací a významů prostřednictvím výrazu tváře, gest či těla

tvář, gesta - dva pohledy na vyjádření emocí (univerzálně nebo kulturně specifické)
Paul Ekman - klasifikace výrazů tváře
                     univerzální výrazy tváře
                     6 základních výrazů tváře (překvapení, smích, nejistota, děs, znachucení...)



3. Vorlesung + Seminar

24. října 2010 v 14:13 | studenties (rybiczka86) |  LIT1 (E. Mehnert)
Otfried von Weißenburg - Evangelienharmonie
(cca 865/70)

Roswita von Gandersteim
lateinische Legenden = epische Texte über das Leben von Heiligen
(Dialogstücke)            = etwas ausgedachtes (im Umgansprache)
(935 - 1000)

Hildegard von Bingen
(1098 - 1179)
- Bücher über Medizien
- natur- und heilkundliche Schriften
- Lieder
- Friedrich I (auch Barbarossa gennant) -> seine Zeit  -> staufische Klassik -> hier gehört Nibelungenlied
Hochmittelalter (1170 - 1250/70)

Minnesang
a) Walter von der Vogelweide
    (1170 - 1230)
  
  • die Ehre
  • der Besitz
  • die Liebegotte
- er schreibt auch Gedankenlyrik und Politiklyrik

Hoheminne = Liebeserklärung einen Minnesang, platonische Liebe zu eine verheiratete Frau
Niedereminne = eine Liebe, die Erfüllung hat

b) Hartman von Aue
    (1165 - 1215)
  Der arme Heinrich (Autobiografie)



Vagantenlieder (wanderte Fahrendeschüler oder Geistliche, die Lieder singen)
Carmina Burana (cca 1230)
"Codex Buranus" - Frühlings-, Liebes-, Tanz-, und Satiralider
Benediktbeuren - hier ist es gefunden
Carl Orff - Carmina Burana

Freizeitsinger - Friedrich von Hausen (Laiensenger, Dichter, Singer)
Nachsenger

Nibelungenlied
- Endreim
- Nibelungenstroffe
- zwei Zeile verbunden mit eine Zäsur
- Aufgesang, Abgesang in Stollen
- 10 folständige Handschriften
- 22 unfolständige Handschriften

- e Nibelungenstroffe - 4 Verszeile
                                    8 betonte Silben (1 ist Pause)
                                    1 Pause
                                    Endreim  (vor der Zäsur ist auch ein Reim,
                                    ein Doppelte Endreim im Vers)

- Rytmus und Reim (man kann es rappen)

- Nibelungenlied und Siegfried in der Zeit
Bodmer - im Aufklärung (wichtig für Nation -> national Epos)
Hebbel (der Dramatiker) - ein Nibelungendrama geschreibt
Richard Wagner (der Komponist)
in Nazizeit - Der blonde Sigfried 

1. jemanden kennenlernen

24. října 2010 v 12:47 | studenties (rybiczka86) |  PJAR2 (D. Heinrich)
Vít Kučera
- er ist 21 Jahre alt
- wohnt in Dýšina
- er hat einen Zwilling Geschwister und noch eine Schwester dazu :) (Bruder Matěj, Schwester Zuzana)
- seine Hobbys sind: Fußball (spielen), Florball -> Sport, PC Games
- er liebt Bier
- er zählt sich zu Fäns von FC Liwerpool (?)
- er studiert Deutsch, weil Deutsch ihm Spaß macht
- und er hat Hunger :D

3. Vymezení lexikálního významu, význam slova a jeho složky

23. října 2010 v 22:28 | studenties (rybiczka86) |  LLTSA (H. Chýlová)
Vymezení lexikálního významu, význam slova a jeho složky

polygeneze (patří k polysémii) -> od jednoho slova odvodíme význam slova jiného (spojovat - spojka)
- odlišný význam předpon - přepsat

  • gramatický význam
  • lexikální význam
Havránek, Jedlička: "Mluvnické významy jsou ty, obecné významy, již nabývají slova podle mluvnických
                                pravidel každého jazyka, tedy podle jeho gramatické soustavy."

- v jazyce mají význam usouvztažňovací (= strukturační) -> vyjadřují vztahy ve vyšších celcích
- dále jsou odrazem vnější reality promítající se do jazyka
- tento odraz je obvykle velmi abstraktní
- podle převahy gramatických či lexikálních významů dělíme slova na:
  • autosémantická (plnovýznamová)
    • citoslovce, příslovce - lexikální význam
    • jména, verba - slova lexikálně gramatická

  • synsémantická (neplnovýznamová)
    • slova deiktická - odkazovací zájmena, příslovce
    • slova kopulativní - předložky, spojky
    • slova modální - slovesa, větná příslovce...

význam lexikální (= slovníkový, věcný, slovní význam)
- mají ho všechna apelativa
- nemají ho propria -> identifikační funkce
- jazykově ztvárněný odraz skutečnosti ve vědomí mluvčích
- soubor představ a vztahů mezi nimi, které v nás dané slovo vzbuzuje (Šmilauer Vladimír)
- mentální intersubjektový korelát formy lexému ve vědomí uživatelů (Encyklopedický slovník češtiny)


Lexikální znak

sémantický trojúhelník, Ogden- Richardsův trojúhleník

sémantický trojúhelník
- mezi objektem a slovem neexistuje přímá vztah

- lexikální význam má svou strukturu, skládá se z dílčích komponentů
- dílčí komponenty -> sémy / sém / séma
- sémy = diskrétní prvky významu, s funkcí identifikační a diferciniační, tedy prvky schopné odlišit jeden význam od druhého
- obvykle se sémy dělí na:
  • nocionální (= věcné, konceptuální)
    • noémy = nositelé informace (v rámci nocionálních sémů)
- můžeme postihnout ve významu všech slov
- tvoří předmětnou nebo-li denotativní složku významu
- často se označuje také jako pojmové jádro
- př. pes 
       zvíře, šelma
       štěká
       žije s člověkem
  • nenocionální (= pragmatické)
  • = sémy, které zachycují konotace, asociace, složku expresivní či stylistickou popřípadě identifikační
- popis lexikálního významu a jeho složek je významný zejména pro zpracování výkladového slovníku


obsah, rozsah významu
  • obsah významu - je dán souhrnem všech podstatných znaků označovaného pojmu
  • rozsah významu - je dán souhrnem všech pojmů slovem označovaným
- mezi obsahem a rozsahem významu je vztah nepřímé úměrnosti -> čím větší je rozsah, tím menší je obsah a naopak

živočich                                  pes                                            Alík
- živý organismus                    velký obsah, malý rozsah          minimální rozsah, velký obsah
- vnímá
- velký rozsah, malý obsah

- lexikální významy se obvykle liší podle jednotlivých typů

slovotvorné významy
- významy motivované (stařec - od starý), nemotivované (les)
- kontextově vázaný význam
   př. dát       Babička mi dala dárek -> věnovala
                    Dejte mi deset rohlíků -> chtěl bych


Číslo, kategorie rodu a životnosti (3. přednáška)

17. října 2010 v 21:28 | studenties (rybiczka86) |  EIA1 (Z. Suda, J. Vejvodová)
Číslo

jeden                      x         mnoho
singularita                         pluralita
singular sg.                       plural pl.

- ve staré češtině vyjadřovala jména dvojitost -> duál
- v dnešní češtině -> singulár, plurál

formální prostředky vyjádření kategorie čísla
- soubor koncovek
  •    -ám - koncovka plurálu
  •    -ů    - koncovka plurálu
  •    -u    - koncovka singuláru
a) soubor singulárových a plurálových koncovek
     žen-u   sg.
     žen-ám    pl.

b) zvláštní slovní druh -> číslovky
      jeden x padesát

c) sekundární vyjádření shodou
  • shoda atributivní (přívlastek)
    • ten kluk
    • ti kluci
    • mladý člověk
    • mladí lidé
  • shoda predikativní (přísudek)
    • chlapec šel
    • chlapci šli
    • nové relé   x    nová relé
    • kulturní atašé přišel
    • kulturní atašé přišli

játra                                         
prázdniny                jsou
kleště
Pardubice
- svým tvarem nemohou vyjádřit singulár -> pomnožná podstatná jména (substantiva) PLURALIA TANTUM

Na stole leží jedny kleště. 
Jakou kategorii čísla vyjadřují kleště? -> plural


hmyz
lidstvo
kvítí                        je      -> singulár
dobytek
ptactvo
kvítí

- svými tvary nemohou vyjádřit plural -> SINGULARIA TANTUM = nemohou svyými tvary vytvořit plurál, a nebo mohou a dochází k posunu významu
  • podstatná jména hromadná (kolektiva) - lidstvo, kvítí, sloupoví
  • látková (voda)
  • abstrakta (moudrost, láska)
  • některá vlastní jména (Jana)
láska (cit)   x    lásky (bývalé) -> konkrétní jednotlivci


substantiva s převahou plurálových tvarů
vlasy
řasy
ponožky
rodiče
klíče

kategorie rodu a životnosti
- rod je gramatický prostředek, jehož výrazovou složkou je tvar slova
- jeho významová složka se uplatňuje jen u části substantiv a to u těch, která označují bytosti živé. Jen u nich odráží mluvnický rod i rozdíly v rodě přirozeném

rod přirozený
- vlastnosti živých bytostí
- je dán sexuálními rozdíly
      žena   x    muž
      samice   x    samec

rod gramatický
- vlastnosti slova
    rod ženský, mužský, střední

- rozdíly v přirozeném rodě se vyjadřují prostředky:
1) lexikální
muž x žena -> člověk
bratr x sestra -> sourozenec
kohout x slepice -> kur

2) slovotvorné
  • přechylování
    • učitel - učitelka
    • úředník - úřednice
    • žák - žákyně
    • srna - srnec
    • liška - lišák


3. Finite Verbformen

17. října 2010 v 20:58 | studenties (rybiczka86) |  MRF1 (M. Šíp)
Finite Verbformen

- finite Verbformen sind konjugierte Verbformen, man kann folgende  Kategorien bestimmen: Person, Numerus, Modus, Tempus, Genus (verbi)

a) Person
- es gibt drei Personen
- die erste Person bezeichnet den Sprecher oder der Schreiber
- die zweite Person - den Angesprochenen (Adressat)
- die dritte Person - das Besprochene
- im der ersten und zweiten Person trägt als Subjekt personal Pronomen und im Fall der dritten Person ist Subjekt entweder Personal Pronomen oder auch Substantiv oder auch ein Nebensatz

1. ich / wir
2. du / ihr
3. er, sie, es

Ausnahmen:
  • beim Imperativ wird die angesprochene Person nicht pronominal ausgedrückt (Geh! - Jdi!, Geht! - Jděte!)
  • die Häfflichkeitsform Sie wird wie in der 3. Person Plural konjugiert, obwohl es sich um eine angesprochene Person handelt (Was haben Sie gesagt?), 
    • Form: 3 Person
    • Inhalt: 2. Person
b) Numerus (die Numerie)
- es gibt zwei Numerie (r Singular / Einzahl, r Plural / Mehrzahl)
- die Kategorie Numerus wird mit Durchbezug (vztah) auf das Subjekt bestimmt
- zwischen den Subjekt und den Verb im Prädikat entsteht die so genannte gramatische Kongruenz (gramatická shoda)


Verben (Seminar)

17. října 2010 v 14:43 | studenties (rybiczka86) |  MRF1 (M. Šíp)
Die polyglotte Katze

Die Katze sitzt vorm Mauseloch
in das die Maus vor kurzem kroch,
und denkt: "Da wart nicht lang ich,
die Maus, die fang ich!"
Die Maus jedoch spricht in dem Bau:
"Ich bin zwar klein, doch bin ich schlau!
ich rühr mich nicht von hinnen,
ich bleibe drinnen!"
Da plötzlich hört sie - statt "miau"-
ein laut vernehmliches "wau-wau
und lacht: "Die arme Katze,
der Hund, der hatse!
Jetzt muss sie aber schleunigst  flitzen,
anstatt vor meinem Loch zu sitzen!"
Doch leider - nun, man ahnt´s bereits -
war das ein Irrtum  ihreseits,
denn als die Maus vors Loch hintritt -
es war nur ein ganz kleiner Schritt -
wird sie durch Katzenpfotenkraft
hinweggerafft! - - -
Danech wäscht sich die Katz die Pfote
und spricht mit der ihr eignen Note:
"Wie nützlich ist es dann und wann,
wenn man ´ne fremde Sprache kann...!"



schwach / regelmäsige             starke / unregelmäsige
warten                                      kriechen (kroch - gekrochen sein)
rühren                                       sitzen (saß - gesessen haben)
hören                                        denken (dachte - gedacht haben)
lachen                                       fangen (fing - gefangen haben)
flitzen (zmizet)                          sprechen (sprach - gesprochen haben)
hinweggerafft                           sein (war - gewesen sein)
ahnen (tušit)                             bleiben (blieb - geblieben sein)
                                                 haben (hatte - gehabt haben)
                                                 müssen (musste - gemusst haben)
                                                 hintreten (vztoupit) (trat - getreten sein)
                                                 waschen (wusch - gewaschen haben)
                                                 können (konnte - gekonnt haben)


unregelmäsige / starke Verben
- starke Verben
- hilfs Verben
- modal Verben
- gemischte Verben (rennen, bringen, denken, brennen, senden, wenden, kennen)

1. Sociální psychologie

17. října 2010 v 0:29 | studenties (rybiczka86) |  RSOPS (V. Lovasová)
sociální psychologie = fyzické stavy, veškeré působení člověka na člověka

sociální psychologie - věda o chování, prožívání a zkušenostech jednotlivce ve společnosti

SOCIUS -> druh, společník
                 někdo, kdo je s někým v kontaktu


sociologie                   vs.        sociální psychologie
sleduje zákonitosti                 studuje jednotlivé
sociálních systémů                  osobnosti lidí v
                                               sociálních vztazích


Baldwin (1877) pojem sociální psychologie dle Dougall, Rosse (1988) počátky spciální psychologie
"Psychologie davu"

PŘEDMĚT sociální psychologie
1) dimenze intrapersonální - změny či dopady společenského života uvnitř osobnosti
2) dimenze interpersonální - mezilidské vztahy přímé či zprostředkované
3) dimenze společenská - produkty společnosti, materiální, nemateriální

metody sociální psychologie
- 2 kategorie:
  • metody obecné - používají je i jiné vědní disciplíny
  • metody speciální - pouze pro určitou disciplínu
metody obecné:
  • dotazník (pedagogika, sociologie...)
  • rozhovor
  • anketa - krátké dotazy, kolik procent lidí "CO" a "PROČ"
  • pozorování
  • anamnéza - zjistíme si o člověku něco o tom, co bylo předtím (př. učitelka 6. třídy -> výsledky žáků na 1. stupni => anamnéza)
  • rozbor spontánních výtvorů - klinické
metody speciální (pro sociální psychologii):
  • sociometrie
  • psychodrama
- socimetrie - (př. S kým bys nechtěl jít do kina? S kým řešíš svoje problémy?)
- METRIO -> měří vazby v socionálních skupinách

Moreno
- narodil se v Bukurašti
- zkoumal vazby a vztahy vídeňských prostitutek
- 1. sociometrický test použil v uprchlickém táboře
- dílo Kdo přežije? (vychází z Darwina)

techniky sociometriky:
  • technika seznámení
  • test rolí
- dotazník ve kterém se vyjadřuji o osobách z mého okolí
- parametrická sociometrie -> Uveď tři osoby, se kterými....
- neparametrická sociometrie -> není uveden přesný počet - Uveď s kým bys....
- sociometrický test se může dát dětem od 3. třídy
- vyhodnocuje se několika způsoby:
   např. sociometrickou maticí -> kdo koho má rád

tabulka vzájemné závislosti

tabulka


- nebo formou sociometrických indexů
  sociometrické indexy:

pozitivní status osoby x = počet osob, které volí x
                                                       N - 1


negativní status osoby x = počet osob, které odmítají osobu x
                                                                   N - 1



index koheze = počet vzájemných výběrů členů skupiny
                                                   N (N - 1)
                                                         2


index skupinové interakce =           1         
                                              počet izolátů


index expanzivnosti skupiny = celkový počet výběrů ve skupině
                                                                     N


požadavky na studenta (RSOPS)

16. října 2010 v 23:42 | studenties (rybiczka86) |  RSOPS (V. Lovasová)
konzultace 8 - 10 Ch225
70% účasti

požadavky:
seminární práce
téma - cokoli o sociální psychologii
rozsah 3 stranky, Times New Roman 12
1 monografie + její reflexe
termín odevzdání: 23. 11. 2010

zkouška/test
14.12.2010
2,3 z testu - možnost nechat se přezkoušet ústně (pojato jako ústní zkouška - 3 pokusy)

Opakování (seminář 5. 10.)

16. října 2010 v 19:15 | studenties (rybiczka86) |  EIA1 (Z. Suda, J. Vejvodová)
      nés-t                      s,š -> alomorfy
 při-náš-et                    é, á, ů, o -> alomorfy
       nůš-e
pod-nos

....

pref - kořen- s.s - t-s
 po       les      n     á


tvarotvorná obměna jména -> pád
na, v, po, při..... - signalizuje místo

nominativ (1. pád)
- slovníkový (základní) tvar jména
- pád podmětu
- podmětu může být i sloveso (Parkovat je zakázáno.)

genetiv
odebrat vody


diktát:
vymítat saze z komína, vysmýčit z koutu prach, ty se ale nazíváš, rozčepýřený kohout, vyplývat, sykot, sípot nemocného, pýchavka, pytlák, syrovinka, syrovátka, slepíš tu obálku?, viděli jsme slepýše a zmije, na hladině se zavířilo, zpytovat svědomí, vyza, holubí hnízdo, mykací stroje, jeskynní medvěd, jelení skok, mistrný výkon, studovat soukromě francouzštinu, raný středověk, zapomněl, tamější zvyky, bytelný přístřešek, bicí hodiny, peněženka nabitá bankovkami, ostře nabitá puška


Plasy -> plaský -> plaští - dvě S nejsou NIKDY vedle sebe
dva kluci z Hradiště - hradišťský - hradišťští fotbalisté


maskulína
- zakončena na -k, -g, -h, -ch   vykazují v 6. pádě množného čísla koncovku -ích
o vlacích
o lécích
o měších (možná je povolena i možnost o mechách)
o hlozích

- v případě zdrobnělin stoleček, domeček je kodifikovaná koncovka -ách
-ích/-ách - domečcích, domečkách

- pomnožná propria
Jeseníky ->  o Jesenících / o Jeseníkách (obojí je možné)

- maskulína zakončena na -e mají v 5. pádě koncovku -ce!
pane soudce! nikoli soudče!!!
- maskulína zakončena na -ec mají v 5. pádě koncovku -če
blbec - blbče!
běžec - běžče!

- přijaté sufixy -ita, - ista- asta
husita                   v 1. pádě množného čísla je tvar zakončený na -é
fotbalista              husité, fotbalisté, fantasté
fantasta                ALE!!    fotbalisti - hovorový prostředek, který je na hranici spisovnosti


slovní druhy
kdy - vztažné příslovce času nebo příslovce tázací (vztažná příslovce, vztažná zájmena a spojky
         plní funkci spojovacího výrazu, ale slovně druhovou platnost si ponechávají!!)

a - spojka souřadící
     částice (A mě se tam nechce!)

kolem - příslovce (Honza prošel právě kolem.)
             podstatné jméno (Spadl s kolem do pangejtu.)
             předložka (Kolem somu si hrály děti.)

ať - částice ( dneska neprší!)
       spojka (Řekni mu,  přijde včas.)


honicí, hasicí - adjektiva účelová
honící, hasící - adjektiva dějová


2. Fonetika a fonologie - pojmy

10. října 2010 v 17:24 | studenties (rybiczka86) |  UDLB (J. Vaňková)
Fonetika a fonologie

  • fonetika - forma hlásek
  • fonologie - funkce hlásek
fonologie - disciplína zabývající se systémových akustických jednotek jazyka z hlediska jejich funkce

fonetika se rozděluje na:
  • artikulační fonetiku - zabývá se artikulačními orgány, tvořením jednotlivých hlásek i větších celků (slabiky, slova, věty)
  • akustickou fonetiku - zkoumá přenos zvuku, zkoumá zvukové vlny, blízká fyzice
  • auditivní fonetiku - zachycení zvuku, studuje sluchové orgány, způsob percepce (vjem, vnímání) mluveného jazyka, zabývá se rozsahem slyšitelnosti
  • experimentální fonetiku - okrajová lingvistická disciplína
fonologie - vymezena Pražskou lingvistickou školou
- základní jednotka = foném
- foném - nejmenší zvukový prostředek schopný rozlišit význam (př. ten - den)
- inventář fonémů - v rámci fonologie se především studuje a popisuje inventář fonémů, včetně jejich vztahů a zákonitostí jejich spojování
- foném - je jednotka funkční
               je schopen rozlišit význam
               je abstrakce, fyzicky neexistuje
               prvek z roviny langue
               má distinktivní funkci (schopnosti fonému rozlišit význam se chápe jako minimální.
               Stačí, když se realizuje alespoň mezi dvěma slovy -> distinktivní funkce

- alofon - jeden z možných zvuků, tedy způsobu artikulace určitého fonému, který bývá v písmu zachycen jedním odpovídajícím grafémem

nový x banka - poziční varianta

- grafém = písmeno
- zaznamenání hlásky grafickým symbolem -> písmeno
- většinou platí, že jednomu fonému odpovídá jeden grafém
- grafická soustava = soubor písmen v daném jazyce

- vokály = samohlásky (tón)
- konsonanty = souhlásky (šum)
- artikulace probíhá rozlišně



Artikulační orgány

  • dýchací ústrojí (plíce, hrudní koš) - vytváří proud vzduchu, jeho výdechová část je základem mluvené řeči
  • fonační ústrojí (hrtan, hlasivky) - hlasivky rozkmitají proud vzduchu, v hrtanu se artikulují některé hlásky (např. české ch)
  • dutina hltanová (stěna jazyku, kořen jazyka) - spojení hltanu s hlasivkami
  • dutina ústní (jazyk, rty, dásně, zuby, tvrdé patro, měkké patro) - tvoření všech hlásek s výjimkou hrdelních
  • dutina nosní - artikulace nosovek
- další dělení artikulačních orgánů je podle jejich účasti na artikulaci:
a) aktivní
b) pasivní

aktivní orgány:
  • dolní ret - labium
  • špička jazyka - apex lingue [apex ligvé]
  • hřbet jazyka - dorsum lingue
  • hlasivková štěrbina - glottis
pasivní orgány:
  • hrtan - larynx 
  • tvrdé patro - palatum
  • měkké patro - velum
  • horní ret - labium
  • horní zuby - dentes
  • dásně - alveolae
  • čípek - uvula

třídění hlásek:
1) podle místa artikulace
- které orgány pomáhají k artikulaci
  • bilabiály (obouretné) - p, b, m - artikulace se účastní horní i dolní ret
  • labiodentály (retozubné) - f, v - artikulace se účastní dolní ret a horní řezáky
  • dentály (zubné) - viz. angličtina, v češtině taková hláska není - špička jazyka mezi zuby
  • prealveoláry (alveoláry přední) - t, d, n - špička jazyka je na dásních vpředu
  • postalveoláry (alveoláry zadní) - š, ž, č - špička jazyka je na dásních vzadu
  • palatály (tvrdopatrové) - ť, ď, ň - jazyk a tvrdé patro
  • veláry (mekkopatrové) - k, g, ch - jazyk a měkké patro
  • laryngály (hrtanové) - h
2) podle způsobu artikulace
- dělení podle toho, zda se artikulace účastní závěr nebo úžina
- výdechovému proudu se postaví do cesty buď úplný závěr, který musí být proražen, nebo úžina (úzký prostor, kterým výdechový proud prochází)
- 2 hlavní skupiny:
  • závěrové - ústní, nosové
  • úžinové
dále: polozávěrové, kmitavé, hlasivkové

  • závěrové (okluzívy) - ústní p, b, t a nosové (nazály) -m, n, ň
  • úžinové (konstriktivy) - frikativy (třené, středové) f, v, s, z, š, ž a laterály (bokové) l
  • polozávěrové (semiokluzívy) c, č
  • kmitavé (vibranty) r, ř
  • hlasivkové (glottály)
3) podle znělosti
- podle toho, zda se hlasivky uplatní při artikulaci
  • znělé: b, d, v, g
  • neznělé: p, s, š, k
  • párové
  • nepárové - jedinečné, znělé: r, l, m, n, ň, j
- samohlásky (vokály) jsou znělé, jedná se o tóny. Lze je zpívat, prodlužovat



slabika
- útvar, jehož základem je samohláska nebo dvojhláska
- otevřená slabika - končí na samohlásku
- zavřená slabika - končí na souhlásku
- existují slabikotvorné souhlásky: r, l, m

slovní přízvuk
- zvukové zvýraznění některé slabiky
- v češtině je zpravidla přízvuk na první slabice slova
- část věty s jedním slovním přízvukem se nazývá přízvukový takt
- příklonky (= enklitika) - slova vždy trvale nepřízvučná

větný úsek
- části delších vět tvořené jedním nebo několika takty
- hranice větných úseků se vyznačují pauzou a melodií
- umístění větných úseků závisí na významových a mluvnických aspektech a na tempu řeči

Když jsem přišel domů //, udělal jsem všechny věci // potřebné pro zítřejší akci.

intonace
- sled tónů v rámci jedné věty (výpovědi)
- jedná se o melodický průběh celé výpovědi
- zpravidla nejdůležitější bývá z tohoto hlediska poslední větný úsek
- tam je melodie buď stoupavě klesavá, nebo klesavá

větný přízvuk (= důraz)
- klademe důraz na důležitý moment věty

Petr daroval Evě auto  - jiné významy při různém umístění přízvuku

ortoepie
- spisovná výslovnost
- soubor pravidel, kterými se řídí výslovnost spisovného jazyka
- tedy zvuková podoba mluvených projevů



2. Lingvistika a její vývoj

9. října 2010 v 17:03 | studenties (rybiczka86) |  UDLB (J. Vaňková)
Lingvistika a její vývoj

Vývoj lingvistiky je v zásadě starý jako vývoj lidstva. Lze těžko předpokládat, zda existovaly teoretické úvahy o jazyce v době starověkých říší (Mezopotámie, Čína), které sice písmo znaly, ale nedochovala se žádná odborná pojednání o jazyce.

klasifikace jednotlivých období vývoje lingvistiky:

1) předvědecké období

- patří sem vývoj od starověkých říší, přes středověk a novověk až do počátku 19. století
- označení předvědecké je diskutabilní, protože zkoumání jazyků odpovídalo tehdejšímu stavu vědy
- existují důkazy o tom, že toto zkoumání bylo v souladu s dnešními vědeckými závěry, ale přesto je toto označení (předvědecké) přijímáno
- ve starověkých říších se otázkám jazyka věnovali v Indii, v Řecku a v Římě
- z Indie se dochovala vůbec nejstarší gramatika, Vjákarana
- zahrnuje 3939 gramatických a fonetických pravidel sanskrtu (sanskrt - jazyk starých indických památek)
- originální spis komentoval později Mahariši Pataňdžali v dalším spise, zvaném Mahábhášja
- na základě tohoto komentáře vzniklo celé odvětví védské literatury
- védány (doslova "údy véd"), zahrnují všechny lingvistické disciplíny umožňující studium véd ->
  šikšá - fonetika
  kalpa - astrologie
  vjákarana - mluvnice
  nirukta - etymologie
  čhanda - védská metrika
  džjótišá - astronomie
- dílo slouží i jako podklad pro novodobou lingvistiku
- v Indii ukončilo období védského sanskrtu a zahájilo období klasického sanskrtu

Pánini
- žil pravděbodobně ve 4. století před Kristem (ale podle jiných názorů to mohlo být i dříve; 5. nebo dokonce 6. století před Kristem)
- jeho hlavní spis Aštádhjájí (= Osmero pojednání) je založen na gramatickém rozboru slov ve slovnících Dhatupatha a Ganapatha
- systematický a dokonalý výklad sanskrtských slovních kořenů - morfematický a fonetický

- v Řecku se jazykovědě venovali filozofové Platon, Aristoteles a sofisté
- sofisté = skupina starořeckých filozofů působících v 5. a 4. století před Kristem. Jméno pochází z řeckého sofistai (= učitelé moudrosti) a charakterizuje jejich činnost. Sofisté obcházeli města a za poplatek učili rétorice.
- nejstarší řeckou gramatiku vytvořil Dionysios Thrácký, který rozeznával osm slovních druhů:
  • jméno, které rozlišuje pády a znamená osobu nebo věc
  • sloveso, které je bez pádu, rozlišuje čas, osobu  číslo, a znamená vykonávaný či podstupovaný proces nebo činnost
  • participium, které spojuje vlastnosti slovesa a jména
  • člen, který rozlišuje pád a stojí před jménem nebo za ním
  • zájmeno, které může nahradit jméno a označuje osobu
  • předložku, která stojí před ostatními slovy při skládání
  • příslovce, které má neměnný tvar a modifikuje sloveso
  • spojku, která váže větší celky a vyplňuje mezery mezi nimi
- tato klasifikace platila přes tisíc let a v jisstém smyslu platí v podstatě dodnes

- Římané navázali na Řeky, rozvíjeli jejich poznatky a aplikovali je na latinu
- řecké a římské poznatky shrnul Priscianus
- jeho dílo Institutiones grammaticae (= základy gramatiky; 18 knih o latinské gramatice) bylo sepsáno především podle studia starších gramatických knih
- šestnáct knih je věnováno tvarosloví (morfologii) a dvě větné skladbě (syntaxi)
- soubor sloužil po celý středověk jako vzor a základní příručka latinské gramatiky
- gramatika byla jedno ze sedmi svobodných umění (k tzv. svobodným uměním patřila gramatika, rétorika, dialektika, aritmetika, geometrie, astronomie a hudba)

- v období renesance končí zájem výhradné o latinu
- objevují se první gramatiky moderních jazyků
- v 17. století byla jazykověda ovlivněna Descartovým racionalismem (dílo Rozprava o metodě)
- v 18. století pak idejemi francouzských osvícenců
- 1631 vydal J. A. Komenský dílo Janua linguarum reserata (= Brána jazyků otevřená)


2) začátek vědeckého období

počátek 19. století
- vývoj srovnávací a historické gramatiky
- tento směr byl založen již na přísně vědeckých metodách
- podnětem bylo "objevení" sanskrtu
- lingvisté si jeho studiem uvědomili, že blízkost některých jevů mezi sanskrtem a moderními evropskými jazyky nemůže být náhodná
- probíhalo systematické srovnávání - výsledky jsou dodnes trvalou součástí moderní lingvistiky
- jde mimo jiné o:
  • teorii příbuznosti jazyků
  • vysvětlení jejich historického vývoje
  • jejich genetické klasifikace
  • popis indoevropských jazyků
  • vypracování fonetických metod
50. léta 19. století
August Schleicher
- německý jazykovědec, který je spolu s Franzem Boppem považován za průkopníka indoevropeistiky
- Schleicher se pokusil o jistou rekonstrukci indoevropského prajazyka

70. léta
- mladogramatikové
- ukončili období srovnávací a historické gramatiky
- vznikají nové směry a školy (moskevská škola...)

20. století
 - strukturalismus
- přednášky na ženevské univerzitě -> Ženevská škola
- Ferdinand de Saussure - představitel ženevské školy
- vedl přednášky na ženevské univerzitě
- cyklus přednášek byl vydán jeho žáky pod názvem Kurs obecné lingvistiky
- základní znaky:
  • jazyk je systém, jehož jednotky jsou vzájemně propojené, jsou na sobě závislé, ovlivňují se a takto je třeba je také zkoumat
  • jazyk je třeba zkoumat především synchronně ne jen diachronně
  • 2 složky - složka označující (signifiant) a složka označovaná (signifié)
  • je třeba označovat jazyk jako systém a jazyk jako realizaci systému -> langue a parole
20. - 30. léta
- Pražská lingvistická škola (1926 - 1939)
- vznik pražského lingvistického kroužku -> Vilém Mathesius
- např:
  • Roman Jakobson
  • Nikolaj Sergejevič Trubeckoj
  • Vladimír Skalička - typologie jazyků - Typ češtiny (srovnává češtinu s jinými jazyky)
30. - 50. léta
- Kadaňská škola
- Luis Hjelmsev - matematik, lingvista
- glosématika -> glosém

Noam Chomský [čomský] (60. - 70. léta 20. století)
- zabývá se syntaxí
- generativní lingvistika

2. polovina 20. století
- pomezní disciplíny
  • matematická lingvistika
  • psycholingvistika
  • neurolingvistika
  • sociolingvistika
60. léta 20. stoeltí - sémiotika (= věda o znakových systémech)
70. léta - pragmatika - obrat k parole
Textová lingvistika, teorie textu, nadvětná syntax
Kognitivní věda - pomezní věda o poznávací činnosti


3. Frühchristliche Dichtung

8. října 2010 v 17:26 | studenties (rybiczka86) |  KNLA (G. Egersdorfová)
Althochdeutsch - 750 - 1050 n. Chr.
Mittelhochdeutsch - 1050 - 1350
Frühneuhochdeutsch - 1350 - 1650
Neuhochdeutsch - 1650 - -> 

(Altniederdeutsch)


Frühchristliche Dichtung
Lingua theodisca (= deutsch)

789 - Adnonitio generalis
- die Texte aus Latein in Althochdeutsch besetzt

Christentum                 eigene kultur und Sprache belebt wurden
fördern

Althochdeutsche Tatian
170 n. Chr.
- Werk über leben Jesu´ in althochdeutsch Übersetzung

Diatesseron (grüchisch)
dia = durch
tesseron = 4
- es beschreibt Leben von Jesu´
= Evangelienharmonie (Evangelien = Frohe Botschaft; harmonie = Verbindung)

Kloster Fulda
der Heillige Bonifatius

(r) Heliand
- 1. Hälfte 9. Jahrhunderts
- erste deutsche Evangelienharmonie
- althochdeutsch
- Autor ist unbekannt
- Heliand (= altsächsisch) => deutsch: Heliand -> Jesus Christus
- Schmeller - 1830 hat den Name erfunden
- Keiser Ludwig der Frommen
- sein Sohn Ludwig der Deutsche
- 5983 Stabreimverse
- in 71 Fitten (Fitte - Kapitel) unterteilt
- der Schluss fehlt

Stabreimvers = zwei Kurzlangzeilen bilden eine Langzeile, in denn sie durch Gleichklang im Anlaut in betonten Vörter (...)
Alle Vokale und gleiche konsonanten reimen miteinander
stabreimvers = Alliteration

Stabreimvers



Gleichklang
- Vokale  reimen sich - o = a (samohlásky "a" se může rýmovat s "o")
- Konsonanten - nur gleiche Konsonanten reimen sich miteinander F = F (souhlásky se rýmují jen s tou samou souhláskou)


Stabreimvers II



Hilldibrant enti Hadubrant        unter Herium tuem


i, a, e, u -> betont
H -> Stabreim

das Enjambement (französisch, auf deutsch: Hakenstil)
- keine Deckung von Vers und Satzgränze
- typisch für altenglisch und altsächsich

Liber evangeliorum (= Evangelienbuch)
Otfrid von Weißenburg (wahrscheinlich 800 - 870)
- 830 - Studiumzwek in Kloster Fulda
- dieses Evangelienbuch hat 7418 Langzeilen und is in 5 Bücher unterteilt

1. Christi Leben -> von der Geburt bis zu Taufe
2. Christilie Tätigkeit
3. Wunder und Gleichtnnisse (?)
4. Pasion (sterben)
5. Aufverstehung und Jüngstegericht

- die Bücher sind in Kapitel geteilt
- jede Kapitel hat lateinische Überschrift
- Form: kein Stabreim sondern Reimvers mit Entreim
- Otfridstrophe - 2 Langzeilen

Ziu sculum Fránkor, so ih guád       Zi thin einen wesan úngimah

a =a -> Assonanz

Inhalt: Otfrid schreibt deutsch, weil die Leute müssen verstehen, was passiert

1. Pojem, předmět a vývoj sociologie

3. října 2010 v 18:12 | studenties (rybiczka86) |  SAŽ (A. Pařízková)
Pojem, předmět a vývoj sociologie

Co to je sociologie?
Sociologie je systematickým studiem sociálního chování a lidských skupin. Zaměřuje se přitom primárně na vliv sociálních vztahů na lidské postoje a chování a na to, jak se společnosti mění, destabilizují či stabilizují.
(Schafer, Lamm, 1995)

další definice
Sociologie se zabývá vysvětlováním toho, co vypadá samozřejmě (např. jak funguje naše společnost)

Zdravý rozum - common sense
- balík příručního vědění - soubor vědomostí, poznatků, stereotypů a myšlenkových návyků, pomocí nichž se orintujeme v každodením životě plném předsudků a obecně sdílených přesvědčení
(Albert Schutz)

sociologická imaginace
Charles Wright Mills (1916 - 1962)
  • sociologická představivost
  • Odmyslet se od obvyklé rutiny našeho běžného života (při nezaměstnanosti, rozvodu)
Giddens - pití kávy - je to rituál, kofein obsažený v kávě je návyková látka, káva je produkt (někdo ji vypěstuje -> pražení -> distribuce -> prodej)

...



Disciplína sociologie
- vznik první polovina 19. století
- vzniká jako odpověď na společenské změny průmyslové revoluce
- tradiční vs. moderní společnost
  • Proměny trhu
  • Emancipace a disciplinace
- Sociologie jako produkt krize


Začátky

August Comte (1798 - 1857)

  • Stabilizační a orientační funkce
  • Pozitivismus
  • Ověřitelná fakta

- vynalezl pojem sociologie
- byl přesvědčen, že sociologie dokáže postavit zkoumání společnosti na vědecký základ
- podle něj měla být tato věda pro lidstvo velkým přínosem, neboť umožňuje vědecky chápat, předvídat a ovlivňovat lidské jednání
- zabýval se vysledováním toho, jakými stádii lidstvo prošlo 3 stádia:
  1. teologické - převládá víra v nadpřirozené síly, svět je jimi řízen
  2. metafyzické - absolutní myšlenka, idea, Bůh, ve středním a pozdním středověku
  3. pozitivní - lidstvo neřeší otázky světa, vědeckým zkoumáním chce poznat svět

- zavedl také pojmy:
  • sociální statika - zkoumání společnosti v klidu, instituce, které drží společnost pohromadě
(rodina, stát, armáda...)
  • sociální dynamika - zabývá se vývojem společnosti
- byl zakladatelem pozitivismu - vznikl na přelomu 17. a 18. století
- filosofický směr, který říká, že společenské vědy by se
neměly zabývat otázkami, kterými se zabývá filosofie


Herbert Spencer (1820 - 1903)

- stoupenec evoluční teorie
- Principy sociologie
- prosazoval Biologický směr v sociologii

Společnost = druh složitého biologického organismu -> určité biologické a fyziologické vlastnosti společné všem lidem jsou klíčem k vysvětlení společenského života


Émile Durkheim (1858 - 1917)

- první francouzská katedra sociologie
- sociální fakta = struktury, kulturní normy a hodnoty, které jsou vnější a mají donucovací charakter na aktéry
- dílo: O dělbě společenské práce (1893)
Organická solidarita (x mechanická)

Anomie
- zastaralé formy sociálního života přestávají v moderní společnosti fungovat
- pocity bezradnosti v moderní společnosti

Sebevražda
- egoistická, altrustická, anomická, fatalistická
- sebevražda = důsledek sociálních vztahů a faktorů působící na jedince
- altrustická - jedinec se obětuje pro dobro společnosti
- anomická - jedinec nemá volbu (nalinkování života, ztráta jistoty)


Karl Marx (1818 - 1883)
- materiakistické pojetí dějin
- konflikt mezi třídami - hnací síla vývoje
- Dialektický vztah - výrobní síly vs. výrobní prostředky
- dílo: Kapitál (1869)


Max Weber (1864 - 1920)
- Teorie sociálního jednání - takové chování, kterému jednající přikládá určitý smysl
- Verstehen - rozumějící sociologie -> zaměřeno na jedince
- Nehodnotící charakter sociologie
- dílo: Protestantská etika a druh kapitalismu (1904/1905)
          Teorie ideálních typů
- byrokracie - efektivní organizace. Podle Webra ideální typ pro moderní společnost
- moc a panství - racionálně-legální, tradiční, charismatická
- moc = schopnost donutit někoho, aby něco udělal i proti své vůli
- panství - autorita

Teorie Konsesu
- Společenská smlouva
- Funktionalismus

Teorie Konfliktu
- různé skupiny, různý přístup k moci, odlišné pozice
- Feminismus

Interpretativistický přístup




2. Vorlesung + Seminar

3. října 2010 v 17:14 | studenties (rybiczka86) |  LIT1 (E. Mehnert)
Hildebrandslied

- ein Fragment

Hildebrand - Vater
Hadubrand - Sohn

Als hadubrabd ein Kind war, musste Hildebrand ens krieg gehen.
30 Jahre später treffen sie sich.
Hildebrand erkennt sein Sohn.
Hadubrand glaubt ihm nicht.
Die Ehre war wichtiger als die Liebe von vater zu seinen Sohn.

- die erste Buchstaben sind gleich -> Hildebrand
                                                           Hadubrand
                                                           Heribrand

(heute z. B. Kind und Kegel = unehrliche Kind)



Nibelungenlied

KRIEMHILD
Funktion - eine Prinzessin am Hof des Königs von Burgund
Ehefrau von Siegfried von Xanten
Geswister - Gunter -> nach Tot seiner Vater wird er König
                   Gernot
                   Giselhes
zweiter Ehermann war Attila (Etzel) - König von Hunnen (= Ungaren)
sie heiratete ihn aus der Rache (= pomsta)

HAGEN von Tronje
- Gefolgsmann von Gunter
- er hat Siegfried ermordet

BRUNHILD (Siegfried, Gunter)

Handlungsort: Rein (deutsche Fluß) - war oft die Gränze, viele Burge (Loreley - H. Heine)

Onomastika (1. seminář)

3. října 2010 v 16:26 | studenties (rybiczka86) |  LLTSA (H. Chýlová)
Rudolf Šrámek - Úvod do obecné onomastiky, Brno 1999

  • toponomastika -> toponyma - místní názvy

toponyma



jména živých bytostí -> antroponomatika -> zkoumá antroponyma
názvy věcí -> chrématonomastika -> chrématonyma


požadavky na studenta (LLTSA)

3. října 2010 v 16:12 | studenties (rybiczka86) |  LLTSA (H. Chýlová)
k udělení zápočtu:
uspět ve dvou testech
1. lexikologie (18. 11.)
2. slovotvorba (16. 12.)
přehled slovníků
25 bodů -> v obou testech dohromady 40 bodů -> úspěšně splněno
1 náhradní test
1 opravný test

zkouška:
kombinovaná
1 otázka teoretická
5 slov na slovotvornou analýzu

vypracování seminární práce:
  • referát (5 - 7 minut, NEČÍST!!, nemluvit rychle, obsah - důkladný výběr)
  • výpisky z časopisu s přesnou citací. Článek by neměl být starší více než 5 let.
literatura: Slovo a slovesnost
                 Naše řeč
                 Český jazyk a literatura
                 Acta onomastica

Courseware - test k onomastice


2. Lexikální zásoba a její jednotky

3. října 2010 v 16:04 | studenties (rybiczka86) |  LLTSA (H. Chýlová)
Lexikální zásoba a její jednotky

- slovo x pojmenování x lexém

- slovo je jednoslovná lexém
- pojmenování = přiřazení určité formy k určitému významu v procesu pojmenovávacím nebo-li v procesu nominace
- lexém = základní jednotka lexikální zásoby. Lexém může bát slovo nebo také jednotka víceslovná

pojmenování
  • lexém
    • slovo
- zakladní jednotka je lexém, což je abstraktní formálně významová jednotka lexikální zásoby, nadřazená všem svým konkrétním manifestacím v řeči, zahrnující u otevřených slov celé paradigma (= všechny tvary)
- lexém je jednotka z roviny parole
- lexikální jednotka (dříve užívaný termín) = lexém (Josef Filipec)
- třídění podle formy nebo významu

lexém

reprezentativní tvar = slovníkový tvar (1. pád/infinitiv)

- za jeden lexém považujeme tvarotvorné i slovotvorné varianty téhož slova
brambor - brambora
brzo - brzy
řádek - řádka

- slovní zásoba = soubor jednoslovných lexémů daného jazyka
- lexikální zásoba = soubor všech lexéů daného jazyka
- sdružené pojmenování = sousloví (Filipec)
- sousloví = víceslovné pojmenování v němž se slova na sebe sémanticky vážou. Spojením slov vzniká význam nové kvality a tato slova vytvářejí neměnnou, nerozložitelnou lexikální jednotku
 dobrá káva, vysoká škola, bílá vrána, ječné zrno, vlčí mák, křížem krážem, hod oštěpem, skok o tyči

procesy
  • univerbizace = ze dvou a více slov vzniká jedno slovo
  • multiverbizace = to co můžeme označit jednoslovným pojmenováním označujeme obvykle s nějakým záměrem víceslovně - spotřebitel -> spotřební společnost
- výhoda víceslovných pojmenování -> přesně vymezují

frazém
- představuje víceslovnou, nerozložitelnou lexikální jednotku, v níž se slova na sebe sémanticky vážou. Jejich významová samostatnost je výrazně oslabena nebo zrušena a charakteristických rysem je, že minimálně jeden z komponentů v této kompozici je v dané funkci omezen pouze na tuto kombinaci (popřípadě na několik dalších)
- mají obvykle obrazný základ -> Dát si bacha
- zachovávají archaismy

idiom
(příruční mluvnice - str 70 a následující; slovník české frazeologie a ideomatiky 1. díl 1983, 2. díl 1988, 3. díl 1994)
- vedle termínu frazém se setkáváme také s pojmově blízkým termínem idiom
- v těchto dvou skupinách pak označení frazém zdůrazňuje formální stránku frazeologické jednotky a idiom stránku významovou. Idiom bývá zpravidla nepřeložitelný (doslovně nepřeložitelný), neboť alespoň jedno slovo nemá v idiomu běžný význam


monosémické lexémy -> jednoslovná -> jednoznačná -> jednovýznamová
- mají jeden význam
- řadíme mezi ně:
  • Nomina propria = jména vlastní - Praha, Plzeň, Karlík
  • zvukomalebná = onomatopoická citoslovce - meee, bů, bum, prásk
  • termíny, odborné názvy v užším slova smyslu - slova vyskytující se pouze v jednom oboru pestík
  • některá slova v jazyce - lustr, květináč, mravenec
polysémické lexémy -> slova mnohoznačná -> mnohovýznamová
- mají více významů
- jejich existence je dokladem jazykové ekonomie

oko - jedna forma, více významů mezi kterými existuje vztah
cesta - cesta domů; cesta k řešení


Jmenné kategorie (2. přednáška)

3. října 2010 v 14:30 | studenties (rybiczka86) |  EIA1 (Z. Suda, J. Vejvodová)
pád

- vyjadřuje vztah k jiným slovům ve větě, především ke slovesům, ale i ke jménům

četl knihu -> akusativ (pády adverbální - vztahují se ke slovesu)
četba knihy -> genitiv (pád adnominální)

- pád má funkci
  • syntaktickou
  • sémantickou (významy)
otci -> dativ (3.p.)

dělení:
  • prosté (bezpředložkové) pády
  • předložkové pády (lokál - 6. pád - jediný předložkový pád)

vokativ (5. pád)
- nevyjadřuje syntaktické vztahy ve větě
- vokativ = samostatná věta
- týká se živých bytostí (zvířata, lidé)
- funkce kontaktová, hodnoticí
- konzervativnost forem (člověče, bože, otče)
- tendence nahrazovat vokativ nominativem (pane Novák; Holka, to ti byl dneska den.)

genitiv (2. pád)
1) funkce podmětu
a) genitiv záporný
Nezůstalo po něm ani vidu, ani slechu.
Nezůstalo po něm ani stopy.
Nebylo tam ani živáčka.

b) genitiv numerativní
- po slovech číselného významu
Na zkoušku přišlo pět studentů.

c) genitiv neurčeného množství
- po slovech přibylo, ubylo, napadlo
přibylo žáků
ubylo vody
napadlo sněhu

2) funkce přívlastku
a) genitiv původce děje
Vpád Tatarů x Tataři vpadli

b) genitiv cíle děje
používání Facebooku x Facebook je používán

c) genitiv přivlastňování
- někomu něco přivlastňujeme
dům otce

d) genitiv vlastnosti
dívka tmavých vlasů

e) genitiv patitivní
= částečný genitiv
koš jablek
flaška rumu
pytel mouky
ošatka netopýrů

3) genitiv ve funkci předmětu
a) genitiv odlukový
pustit se držadla
vzdát se názoru

b) genitiv dotykový
dotknout se hvězd
zmocnit se vlády

c) genitiv částečný
okusit piva

d) genitiv záporový
nemá naděje


dativ (3. pád)
- předmět, přívlastek, příslovečné určení

a) dativ přímý
podobala se obrazu

b) dativ nepřímý
Zpívala píseň dětem.

- za skutečně dativní předmět nelze považovat tzv. volný dativ = nevazebný pád (neřízený slovesem)
  • prospěchový dativ -  Děti nasbíraly lesní zvěři žaludy (zvěři - příslovečné určení prospěchu)
  • zřetelový - To nám nebude užitečné. (nám - příslovečné určení zřetele)
  • přivlastňovací - Eva odřela otci auto. 
  • kontaktový - Holka to ti byl dneska den. Včera jsem ti potkala na ulici Gotta (ti - kontaktový, emocionální dativ)
- v hovorových útvarech je dativ prospěchový na vzestupu
  Přijeďte si zítra.
  Nechoďte nám tady.


akusativ (4. pád)
- vyjadřuje přímý předmět děje u tzv. přechodných nebo-li tranzitivních sloves

stavět - Stavěl dům.
psát - Psal knihu.

- má širokou škálu významů
- obsahuje významovou škálu vzniku a zániku, zásahu předmětu, změny míry a času
- akuzativ je protikladný lokálu -> akuzativ (dynamický) na stůl x lokál (statický) na stole
- lokál je předmětem nebo příslovečným určením


instrumentál (7. pád)
- vyjadřuje nástroj slovesného děje
- při užití slovesného pasiva vyjadřuje také činitele děje
- předmětem je po slovesech pohybu (třást stromem, točit klikou a u řady dalších sloves)
chlubit se cizím peřím
zabývat se chovem psů
- předmětem může být i po jmenném tvaru adjektiva
Byl si jist její věrností.
  • PU příčiny - třese se chladem
  • PU místa - Lesem se ozývalo volání.
  • PU nástroje - Holit se břitvou
- kategorie pádu se vyvíjí
- tendence je rostoucí převaha předložkové flexe nad nepředložkovou

Slovní druhy

3. října 2010 v 12:39 | studenties (rybiczka86) |  EIA1 (Z. Suda, J. Vejvodová)
2. Slovní druhy, klasifikační kritéria, hranice mezi slovními druhy
  • soubor všech slov českého jazyka lze různým způsobem roztřídit, nejobecnější třídy slov tvoří slovní druhy
Kritéria pro třídění slov do slovních druhů:
  • slovní druhy jsou vymezeny na základě tří kritérií, ta se někdy doplňují, jindy si konkurují, přitom žádné kritérium samo o sobě není dostačující
  • jsou to kritéria: sémantické/významové, morfologické/tvaroslovné a syntaktické/skladební
    • Kritérium sémantické
      • na základě tohoto kritéria se člení slovní druhy podle toho, co z reálného (mimojazykového) světa obrážejí na:
        podstatná jména - označující jevy chápeme jako samostatné (stůl, matka, štěstí)
        přídavná jména - označující jevy chápeme jako jejich příznaky, vlastnosti (hezký)
        slovesa - označují příznaky proměnlivé, dynamické (jít, nosit)
        příslovce - označují příznaky příznaků (velmi starý, dobře zpívá)
      • uvedené čtyři slovní druhy - substantiva, adjektiva, verba a adverbia jsou slovní druhy základní, tvoří základ slovnědruhové soustavy, k nim můžeme ještě přidat nástavbové slovní druhy (číslovky a zájmena) a dostáváme skupinu slov plnovýznamových/autosémantických
      • plnovýznamovými slovy jsou i mnohá citoslovce, napodobující zvuky (bum), či naznačující prožitky psychické (ach) a navazující kontakt (haló)
      • ostatní slova jsou neplnovýznamová/synsémantická, jsou to slovní druhy nesamostatné (předložky, spojky, částice)
    • Kritérium morfologické
      • můžeme ho uplatnit jen u slov, která můžou měnit své tvary, tj. u slov ohebných
      • ohebná slova členíme podle toho, zda se skloňují nebo časují (skloňují se slovesa, časují se jména - k těm řadíme jména podstatná, přídavná, zájmena a číslovky)
      • tyto čtyři slovní druhy mají pouze tři typy skloňování: tj. substantivní, zájmenné (srov. formy osobních a ukazovacích zájmen zakončené v nepřímých pádech na -ho, -mu,..., v pl. -ch, -m,... s předcházející krátkou samohláskou) a složené/adjektivní
      • ne všechna substantiva mají skloňování substantivní (hajný, pokladní) nebo adjektiva adjektivní (mlád) či zájmena zájmenné (každý - skloňování adjektivní, sám - substantivní)
      • Přídavná jména na rozdíl od substantiv mají schopnost tvořit tvary pro všechny tři rody, ovšem měkká adjektiva mají vysokou míru tvarové homonymie (1.p. sg. dobrý,-á,-, ale jen jarní, 2.p. dobrého,-é,-ého, jarního,-í,-ího, 3.p. dobrému,-é,-ému, jarnímu,-í,-ímu,...), dále na rozdíl od ostatních jmen, avšak společně s některými příslovci se jakostní adjektiva stupňjí
      • Číslovky nemají samostatný, zvláštní systém tvarů, využívají tvarů substantivních (tisíc, sto), adjektivních (čtvrtý,první) a zájmenných (jeden)
    • Kritérium syntaktické
      • slova různé slovnědruhové platnosti plní rozmanité funkce v mluvnické výstavbě výpovědi, tzn. uplatňují se v rovině syntaktické/skladební jako slova-výpovědi (věty), jako větné členy a jo gramatické výrazy, pomocná slova při větné i textové výstavbě
      • samostatnou funkce výpovědi mají citoslovce (Hurá!), ostatní autosémantické slovní druhy plní funkci větných členů
      • Podstatná jména - základní funkcí je být podmětem nebo předmětem (Bratr pěstuje kaktusy), jeho vedlejší funkcí je být neshodným přívlastkem (Cesta lukami byla příjemná), doplňkem (soudcem), jmennou částí přísudku (Sestřenice je letuškou) a příslovečným určením (Prodírali jsme se křovím).
      • Přídavná jména - bývají shodným přívlastkem (vzrostlé stromy), jejich vedlejší funkcí je být shodným doplňkem (viděla jsem ji usměvavou) a jmennou částí přísudku (Otec je optimistický).
      • Zájmena a číslovky - mají schopnost být stejnými větnými členy jako substantiva a adjektiva
      • Slovesa - základní funkcí slovesa v základním tvaru je být přísudkem (Rex ležel v boudě), neurčité tvary slovesné mohou plnit roli jako jména (Mluviti stříbro, mlčeti zlato)
      • Příslovce - jsou příslovečným určením (vrátili se včera)
      • Předložky - nejsou samy o sobě větným členem, avšak tvoří větné členy ve spojení se jménem (do večera - PUČ)
      • Spojky - spojují větné členy a věty uvnitř výpovědi i jednotlivé výpovědi navzájem, jde o spojování přiřazující (a, i, nebo) i rozvíjející (když, protože)
      • Částice - nejsou větnými členy, podílejí se na vyjadřování postoje mluvčího

  • máme 10 slovních druhů, k tradičním slovním druhům se přiřazují někdy jako další slovní druh predikativa - to jsou slova s vyhraněnou funkcí vyjadřovat stav ve spojení se sponovým slovesem být (je chladno, bylo ošklivo)
  • řadí se sem i typ modálních predikativ (bylo třeba, je možno), běžně se tato slova považují za druh příslovcí

Hranice mezi slovními druhy
  • mezi slovními druhy nejsou vždy zřetelné hranice a ani nemohou být, neboť jednotlivá kritéria se kříží, zčásti jdou proti sobě (např. každý - sémanticky zájmeno, morfologicky adjektivum a syntakticky adjektivum každý člověk nebo substantivum každý z nás)
  • existují proto přechodné jevy - např. typ nemocný, pokladní, brzdící
  • slova někdy přecházejí z jednoho slovního druhu k druhému:
    • substantivizace adjektiv - cestující člověk = cestující
    • prepozionalizace - ustrnulé tvary podst. jmen se stávají předložkami (díky, začátkem, koncem)
    • adverbializace - tvar jména nebo předlož. spojení ustrnou a stanou se příslovci (kolem, kvečeru)
    • konkukcionalizace - slovní spojení nabývají charakteru spojky (zatímco)
    • intejekcionalizace - různé slovní druhy poklesávají v citoslovce (božínku)
    • partikulizace - různé slovní druhy poklesávají v částice (např. příslovce už přijeli x to už nejde)
  • přechod slovního druhu k jinému je snazší u slov neohebných, protože es nemusí měnit podoba slova
  • kromě toho stejná podoba slova může patřit k různým slovním druhům, pak jde o slovnědruhovou homonymii - např. hnát (podstatné jméno označující ruku nebo sloveso), co (zájmeno tázací a vztažné: Co říkáš? x Nevím co odpovědět, částice: Co naděláš.)