9. Terminologie z oblasti syntaxe II

19. září 2010 v 20:21 | studenties (rybiczka86) |  UDLB (Z. Holub)
9. přednáška

Terminologie z oblasti syntaxe


Jsou to syntaktické funkce plnovýznamových slov a zájmen ve větě.

Subjekt- základní člen dvojčlenné věty, nositel predikačního příznaku. Formálně může být vyjadřován substantivem (syntaktickým), větou, infinitivem
Sémantické role podmětu: agens, nositel stavu, patiens v pasivních konstrukcích.
Větně sémantické role, participantské role:

Predikát
Predikát je člen predikačního syntagmatu, formálně závislý na subjektu. Je nositelem predikačních kategorií (způsobu a času).
Rozlišujeme následující typy přísudku: analytický a syntetický, při podrobnější klasifikaci pak přísudek slovesný (predikát verbální), a to jednoduchý a složený, dále predikát verbonominální (eventuálně predikát nominální), predikát souslovný.
Nejčastějším typem predikátu je predikát verbální jednoduchý: Děti si hrají. Děti by si byly hrály.
Predikát verbální složený je složen z určitého slovesného tvaru modálního nebo fázového slovesa (nositele predikačních kategorií) a infinitivu plnovýznamového slovesa. Musel jsem stále cvičit. Začnu se učit až zítra.
Základními modálními slovesy jsou slovesa: musit, moci, chtít, smět, mít, dát + řada dalších sloves s větší či menší mírou modality.
Fázovými slovesy jsou slovesa označující určité fáze děje, tedy např.: začít, přestat, zůstat, počít apod.
Souslovný predikát je tvořen frazeologismem, nedělitelnou jednotkou jazyka, např. Kocour vzal do zaječích. To už jsi přišel s křížkem po funuse.
Objekt
Větný člen, výraz (nevětný i větný) závisející na slovesu nebo adjektivu. Těmito výrazy je řízen. Jde o tvarově řízené doplnění slovesa nebo adjektiva, tedy syntaktický vztah dominace, sémantický vztah determinace, formálně vyjádřená rekcí. Prostředkem syntaktické závislosti je pád.
Častým vyjádřením předmětu je vedlejší věta a infinitiv.
Nejčastějším pádem objektu je akuzativ. Stojí u sloves tranzitivních (přechodných), s akuzativní rekcí.
Genitiv
Naplňování této tendence je důvodem, proč sloves s živou genitivní rekcí není mnoho. Jedná se vesměs o slovesa reflexívní. Sémanticky je možno je rozdělit do dvou základních typů:
  1. slovesa vyjadřující úsilí něčeho dosáhnout, slovesa s významem dotyku (doprošovat se něčeho, zmocnit se něčeho, dotýkat se něčeho, dosahovat něčeho),
  2. sloves s významem odlukovým (vzdát se něčeho, stranit se něčeho, zříci se něčeho, štítit se něčeho).
Genitivní předmět stojí často u dějových adjektiv: poslušný něčeho, chtivý něčeho, nedočkavý něčeho.

Předmět v dativu není tak častý jako akuzativní, ale velmi často stojí jako druhý, nepřímý objekt u sloves s akuzativní rekcí (daroval někomu něco, vzal někomu něco, zatajil někomu něco, prozradil někomu něco). Méně častý je dativ pádem jediného rekčního vazebného doplnění (vyhnout se někomu, porozumět někomu, hrozit někomu).
Předmět v instrumentále není příliš častý, instrumentál je především pádem příslovečným. Za předmět se instrumentál považuje po slovesech s významem pohybovat něčím: házet oštěpem kroutit vypínačem, dále po slovesech s významem disponovat něčím, zaměstnávat se něčím, zabývat se něčím, dále po slovesechoznačujících změnupsychosomatických stavů: unavit se četbou, kochat se krásou, uklidnit se chůzí apod. Problematická jsou spojení typu: vonět růžemi, zářit barvami, páchnou česnekem. Tyto výrazy stojí na pomezí mezi rekcí a adjunkcí.
Zcela jednoznačně však nepatří mezi předměty výrazy v instrumentále označující nástroj a prostředek (řezal pilou, sekal kosou).

Velmi frekventované je vyjádření objektu předložkovými pády. Ve vazebných pádech se používá předložek původních (zamilovat se do někoho, přiznat se k něčemu, zvítězit nad někým, ohlížet se po někom, dívat se na něco, nadchnout se pro něco atd.)

Pokud jde o vyjádření předmětu vedlejší větou, vyjadřuje se větou spojkovou i vztažnou. Rozhodl se, že odejde. Nehas, co tě nepálí.

Velmi často bývá vedlejší věta nominalizována a tím dostáváme předmět vyjádřený infinitivem. Rozlišujeme dva typy předmětového infinitivu:
  1. tautoagentní: Rozhodl se odejít.
  2. heteroagentní: Poručil mu odejít.




Atribut

přímo rozvíjí substantivum v kterékoli větné platnosti. Podle formy dělíme atribut na kongruentní a nekongruentní (rekční a přimykající).
Není členem základové větné struktury.
Atribut shodný a jeho vyjadřování:
Nejčastěji je vyjadřován morfologickým adjektivem. Adjektivum představuje pojmenování statických příznaků substantiv, jde tedy o obecný slovnědruhový význam adjektiv. Formálně se adjektivum shoduje se svým řídícím substantivem v pádě, čísle a rodě, jedná se o tvarové ztotožnění (mladého chlapce, jarní vody, Nerudovy listy).
Základní (neutrální) postavení je v antepozici: daleká cesta, marné volání.
Postponovaný přívlastek shodný se vyskytuje jako motivovaný, tj. při důrazu: Byl točlověk mazaný. Atribut je zde nositelem větného přízvuku.
Ve většině případů je postpozice nemotivovaná, je výsledkem historického vývoje nebo uzuální záležitostí.
Např. termíny (violka vonná, skok daleký, Království české- lexikalizované jednotky. V ustálených spojeních typu Jan Novák mladší.


Atribut nekongruentní
Neshodný přívlastek se dělí na rekční a přimykající. Rekční neshodný přívlastek se vyjadřuje substantivem, syntaktická závislost se vyjadřuje pádem, a to nejčastěji genitivem Jde o tzv. adnominální genitiv. Vyjádření závislosti přívlastkového substantiva na řídícím substantivu je nejvlastnější funkcí genitivu v současné češtině. Je to jeho základní funkce.
Sémanticky můžeme rozlišovat mnoho typů adnominálního genitivu. Nejfrekventovanějšími typy jsou:
1. genitiv přivlastňovací (posesivní): dům rodičů, ručička hodin, hnízdo vlaštovek.

  1. genitiv vlastnosti: muž vysoké postavy, žena jiskrného zraku. Substantivum v genitivu musí být vždy rozvito. Vyskytuje se pouze u substantiv, která neoznačují konkrétní jedince.
  2. genitiv vysvětlovací (explikativní): dar výmluvnosti, obraz zkázy.
  3. genitiv partitivní: pytel mouky, část mlýna, kus cukru.
  4. genitiv původce děje: příchod Slovanů, štěkot psů.
  5. genitiv cíle děje: stavba domu, výlov rybníka.


Adverbiale

Jako adverbiale funguje výraz (nevětný nebo větný), který je tvarově neřízeným doplněním slovesa, adjektiva nebo adverbia v jakékoli větné platnosti. Je determinujícím výrazem, formálně vyjádřeným adjunkcí (přimykáním), slabou závislostí. Na adverbiale se neptáme pádovými otázkami, ale otázkami typu kde, kdy, jak, proč. Vyjadřuje okolnosti dějů a stavů.
Rozlišování ADV vychází ze stránky sémantické. Může být různě podrobné. Základní rozdělení: ADV místa, času, příčiny a způsobu.
Příčina se dále dělí na vlastní příčinu, důvod, účel, podmínku, přípustku. Způsob se dělí na vlastní způsob, míru, nástroj a prostředek, původce děje, výsledek děje, zřetel atd.
Vyjadřování ADV: příslovci, příslovečnými výrazy, a to pády prostými i předložkovými (s primárními i sekundárními prepozicemi), větami vedlejšími, infinitivy.

Atribut verbální

Mezi větnými členy má zvláštní postavení, vztahuje se ke dvěma členům zároveň. Závisí jak na substantivu v jakékoli větné platnosti, tak na slovese současně. Např. Matka sedělashrbená. Určuje substantivum matka, v tom je shodný s atributem, ovšem i sloveso seděla, v tom se blíží adverbiale způsobu. Ze sémantického hlediska chápeme doplněk jako vyjádření vlastnosti, kterou má substantivum za děje, která je průvodní k určitému ději. Není tedy prakticky rozdíl mezi ADV průvodních okolností, ze sémantického hlediska je to totéž. Např. Vrátil se těžce nemocný. Vrátil se s těžkou nemocí.
Z tohoto důvodu výklady v Mluvnici češtiny 3 nepracují s pojmem doplněk.

Ve školní praxi se však dále užívá tohoto termínu, zejména tehdy, jestliže se preferuje hledisko formální.

Doplněk může být vyjádřen výrazem nevětným (substantivem, adjektivem, číslovkou, infinitivem), ale i větou doplňkovou (spojkovou i vztažnou).



Aktuální větné členění:
Uspořádání výrazů ve větě je určováno mnoha faktory, nejdůležitější je záměr mluvčího a jeho výpovědní perspektiva.
Včera odpoledne jsem potkal Janu. Jana byla moje dávná přítelkyně z mládí.
prostředkem vyjádření je slovosled
členění výpovědi na část známou, kontextově zapojenou, a na část novou.
Téma výpovědi: statická část: Jana
Réma výpovědi: dynamická část …. přítelkyně z mládí


Polovětné vazby (konstrukce):
Adjektivní, infinitivní, přechodníkové

Sémanticky orientovaná syntax

V centru věty je tzv. predikátor.
Predikátor je vrchol větné struktury, který organizuje členy (výrazy, komponenty, aktanty, komplementy) jak na rovině sémantické, tak na rovině formálně gramatické. Má dominantní úlohu.
Predikátor je nositelem jen kategorií predikačních, ne kongruenčních. Pojem predikátor = predikátový výraz. Nelze jej ztotožňovat s pojmem sloveso (lze ho chápat jako jakési "syntaktické sloveso". Existují např. víceslovné predikátory: vzít na vědomí, budit dojem.

Predikátor má funkci usouvztažňovací.
Na rovině sémantické je jeho organizující role dána intenční schopností. Predikátor na sebe váže jistý počet významových doplnění, tzv. participantů.
Na rovině sémantické mluvíme o intenci, na rovině formálně syntaktické pak o valenci.

Valence je vlastnost slovesa ( ale i jiných slovních druhů) spočívající v tom, že sloveso na sebe váže jistý počet jazykových elementů v určité podobě, nebo jinak řečeno, že sloveso je předurčeno ke spojení s jistým počtem jazykových elementů, kterým určuje jejich formu. J.Novotný
Valence ovšem úzce souvisí s intencí. Skupiny predikátorů se stejnou valenční schopností mají týž valenční potenciál.
Výrazy ve valenčních strukturách - konstitutivní komponenty, komplementy.
Dostáváme gramatické jádro věty.
Zápisy gramatických větných struktur pomocí symbolů nazýváme gramatické větné vzorce. GVV.
Valenční pozice jsou tedy pozice konstitutivní, ostatní jsou nekonstitutivní. Konstitutivní doplnění jsou buď obligatorní, nebo potenciální.
Obligatorní: musí být výrazově realizovány, jinak vznikne defektní věta.
Podařilo se mu usnout.Matka navštívila babičku.
Potenciální: výrazy lze vynechat (v kontextu).
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama