10. Terminologie z oblasti lexikologie

19. září 2010 v 20:26 | studenties (rybiczka86) |  UDLB (Z. Holub)
10. přednáška

Terminologie z oblasti lexikologie

Synonymie:
Vztah mezi jazykovými jednotkami, které mají podobný význam, ale odlišují se svou formou.
Synonymie se dělí na:
  1. úplná - totální synonymie, zásadě velmi řídká, zvláště mezi domácími a přejatými slovy: skladba, syntax, ale domácí výrazy: pěkný - hezky, tady - zde.
  2. částečná:
a) ideografická, jednotky se liší ve sféře nocionálního významu. Označují blízkou skutečnost - např. chytrý - moudrý ( obojí je významově blízké, znamená rozumově vyspělý, ale moudrý je navíc obohaceno o rysy rozvážný, zkušený, zatímco ve slově chytrý je vyjádřena bystrost úsudku. K synonymii ideografické patří také synonyma intenzifikační: např. strach - hrůza, volat - křičet.
b) pragmatická, synonymní jednotky se odličují pragmatickými příznaky, tj. emocionalitou a stylistickými aspekty.
Emocionalita: maminka - matka, jíst - papat
Stylistické aspekty: chlapec - kluk, koukat - dívat se

Synonymní řady: synonyma n eposu pouze ve dvojicích, vznikají řady synonym. V centru stojí obvykle jeden výraz, a to neutrální, tzv. dominanta neboli jádrový výraz



Hyperonymie a hyponymie
Vztah mezi jednotkami, které vyjadřují nadřazený a podřazený pojem.
Ryba - pstruh (hyperonymie - hyponymie).
Souřadnost = kohyponymie: kopretina - chrpa

Opozita, tradičně nazývaná antonyma
Není to opačný vztah k synonymii, jde o protikladnost významů. Její podmínkou je naopak blízkost významů, dokonce větší než u kohyponymie.
Opozita jsou souřadné jednotky téhož významového základu, které se liší pouze protichůdnou hodnotou jednoho významového rysu.
Opozičnost nevytváří řady nebo skupiny, jen dvojice.
Vysoký - nízký, starý - mladý.
Opozitnost není častým jevem, většina pojmenování opozita nemá.
Typy opozit:

a) antonymie (polární) si lze představit jako polární póly stupnice:
Horký, teplý, vlažný, chladný, studený, ledový
b) komplementarita (kontradiktorická) opozita se vzájemně doplňují. Není mezi nimi žádný prostor pro přechodné členy. Popřeme-li platnost jednoho členu, vyplývá z toho platnost druhého. Není-li živý, je mrtvý, není-li nerozbitný, je rozbitný.
c) konverzivnost
je řazena k opozičnosti, i když vztah není založen na negaci, ale pouze na protichůdnosti pohledu, z něhož je viděna skutečnost. Koupit - prodat, oženit se - vdát se, otec- syn, učitel -žák.
Polysémie, vícevýznamovost, mnohoznačnost
Existence více významů pro jednu formu.
Vznikají nové významy na základě přenášení významů, metafora, metonymie, synekdocha.
V jazyce je to běžný jev, který naplňuje nikdy nekončící potřebu pro pojmenovávání nových skutečností, sémantické tvoření slov.
Metafora - pojmenování skutečnosti prostřednictvím výrazu primárně označujícího skutečnost něčím podobnou. Čočka - čočka
Metonymie vzniká přenesením pojmenování na skutečnost, která je s původní skutečností spjata nějakou prostorovou, časovou, příčinnou či jinou souvislostí.
vypil sklenici, pil šampaňské, četl Čapka
Synekdocha je zvláštní typ metonymie - je založena na souvislostech části a celku (pars pro toto) kolo, neděle.

Všechny významy nejsou na stejné úrovni, jeden význam bývá chápán jako základní, ve slovních bývá uváděn na prvním místě.

Homonymie
Podobně jako u polysémie - jedna forma více významů. Na rozdíl od polysémie: neexistuje mezi homonymy žádná významová souvislost. Jejich shoda formy bývá náhodná.
Kolej - kolej, zámek - zámek
Hranice mezi polysémií a homonymií není ostrá. Homonymie může vznikat tzv. rozpadem polysémie. Např. slov prát (bít, mlátit) a prát (zbavovat špíny vodou) spolu úzce souvisela.
Vývojem byla zbavena souvislosti, nelze považovat za polysémii.

Slovní zásoba - lexikon daného jazyka představuje souhrn jeho lexikálních jednotek (jednoslovných i víceslovných, jednovýznamových i vícevýznamových) a ustálených spojení. Jejich počet se mění, není možné ho nikdy přesně zachytit.
Jádro slovní zásoby - černý bílý, země, vzduch, voda, les - slova nejstarší a zároveň nejstabilnější. Většinou nemotivovaná, pojmenování neutrální. Jejich počet není velký.
Periferie představuje málo frekventované jednotky stojící na okraji: kaprál, otka, humna


Vrstvy ve slovní zásobě: slovní zásoba je stratifikována, je rozvrstvena. Toto rozvrstvení je dáno určitými faktory:
1. příslušnost k útvarům národního jazyka
a) pojmenování celonárodní - spisovná
nespisovná (interdialekty)
b) pojmenování územně omezená - dialektismy, regionalismy.
2. sociální omezení při užití výrazu:
Do projevů všech stylových oblastí pronikají nespisovné prostředky slangové.
Tzv. slang v užším pojetí - výrazy spjaté se zájmovým prostředím. Ten je výrazně nespisovný.
3. expresivita, citové zabarvení.
Některé jazykové prostředky mají vedle věcného významu také zabarvení emocionální a expresivní.
4. dobový výskyt:
Jedná se o vztah k normě spisovného jazyka. Vývoj z hlediska začlenění lexému do současné lexikální normy probíhá neustále. Některé výrazy vycházejí z užívání, jsou poplatné starší dobové normě. Vývoj probíhá u variant - výsledkem je stylové přehodnocení.
Je nutno zde rozlišovat archaismy (regiment, pasažér, mocnářství, rekrut) a historismy (slova označující skutečnosti již zaniklé, poplatné minulosti - podkoní, flašinet, verbíř, halapartna.
Protipólem archaismů jsou neologismy (loučenec, pábitel, ptydepe)
5. častost výskytu - frekvence.
V našich slovnících 2 skupiny: slova vyskytující se zřídka, ojediněle (zř.), prostředky řidčeji užívané (řidč.).
Prostředky omezené co do častosti užití se vyskytují ve všech stylových vrstvách, nejvíce v uměleckém funkčním stylu.
6. slova domácí
Přejímání slov bylo vždy, záleží na míře adaptace přejatého lexému. Přejímaná slova tvoří různé vrstvy různého stáří. Slovo škola, anděl, košile nebude pravděpodobně chápáno stejně "cize" jako slovo lady, drama, ischias.
Rozdělení na slova mezinárodní (internacionalismy), tvořená uměle z řecko-latinských základů (telekomunikace, telefon).
Sem patří i víceslovná pojmenování citátová: ad hoc, fair play, pro futuro apod.
7. struktura pojmenování:
Ze stylistického hlediska je důležitý rozdíl mezi jednoslovným a víceslovným pojmenování (univerbizace, multiverbizace).
Univerbizace: minerálka, cirkulárka, trvalá. Multiverbizace: provést průzkum, rodičovská veřejnost.
Jiné typy víceslovných pojmenování jsou frazeologické obraty, fráze, klišé: dělat si z někoho dobrý den, hnát něco na ostří nože, píchnout do vosího hnízda, přijít s muzikou.
Některá ustálená spojení jsou prakticky nepřeložitelná - idiomy, idiomatika.
Je tedy zřejmé, že v lexikálním plánu může tvůrce textu vybírat z široké škály synonymních prostředků vzhledem k charakteru komunikátu.



Stylistika
Stylistika - jazykovědná disciplína, která studuje styl komunikátů. Na základě analýzy jednotlivých textů zobecňuje zákonitosti stylizace jednotlivých jazykových projevů.
Stylistika navazuje na poznatky ostatních jazykovědných disciplín, vychází z nich, je svým způsobem shrnující, zastřešující disciplínou. Bez znalosti zákonitostí jednotlivých jazykových rovin není možné hodnotit komunikáty, ani je dobře vytvářet.
Rozlišujeme: jazykovědnou (lingvistickou) stylistiku a literárněvědnou (ta zkoumá styl slovesného uměleckého díla.
Lingvistická stylistika se zabývá jazykovými prostředky z hlediska jejich stylového využití a uspořádání. Jazykové prostředky jsou pochopitelně z různých jazykových rovin (zejména lexikální, morfologické a syntaktické).
Další termíny spojené s oblastí stylistiky:

Slohotvorní činitelé objektivní a individuální, stylová oblast, stylová vrstva, stylový typ
Výstavba každého jazykového projevu je určována řadou podmínek, za nichž vzniká.
Tyto podmínky lze rozdělit na: objektivní (vnější) a subjektivní (individuální).
Objektivní faktory:
1. funkce projevu: základní objektivní stylotvorný faktor. Základní funkcí každého projevu je funkce sdělná = dorozumívací. K ní mohou přistupovat další funkce, např. estetická apod. Na základě funkce jako objektivního faktoru rozlišujeme v české stylistice tzv. funkční styly podle zaměření a funkce.

2. prostředí a situace: ve které se projev uskutečňuje. Neveřejné, soukromé, intimní. Svou roli zde hraje okruh účastníků a též adresátů projevu.
3. jazyková forma: projevy psané - specifické prostředky psaných projevů, projevy mluvené
4. kontakt s adresátem projevu: přímý, nepřímý, zprostředkovaný
5. připravenosti - nepřipravenost projevu:
6. vztah autora k projevu: intelektuální, emocionální
7. dialogičnost - monologičnost projevu:
Funkční styly
Mezi objektivními slohotvornými činiteli hraje dominantní roli funkce projevu, zaměření projevu = proto funkční styly.
Stylová diferenciace spisovného jazyka je odrazem funkce jazyka ve společnosti. Problematice stylové diferenciace věnovala česká stylistika vždy náležitou pozornost.
  1. prostěsdělovací,
  2. teoreticky odborný,
  3. popularizační,
  4. publicistický.
  5. administrativní a administrativně-právní,
6. řečnický.
7. umělecký
Slohové postupy
Pojem slohový postup souvisí s výstavbou komunikátu. Prvním krokem při tvorbě textu je volba slohového postupu, tj. základní linie výstavby textu v rovině tematické a jazykové. Autor se tedy rozhoduje pro jistý obecný model. Přihlíží při tom k funkci projevu a ostatním podmínkám komunikace.
Slohové útvary
Na základě slohových postupů jsou komponovány konkrétní slohové útvary.
Vlastní rozdělení slohových útvarů je někdy značně schematické. Kombinace jednotlivých postupů v konkrétních komunikátech vede k problémům zařazení k jednotlivým slohovým útvarům.
Vycházíme z toho, který postup je principiální, na kterém je útvar založen (nemusí kvantitativně převládat).
TEXT, nauka o textu, podmínky textovosti
Text chápeme jako syntagmatickou strukturu promluvy.
Podstatu textovosti je nutno hledat v jeho obsahově-sémantickém základu.
Nejdůležitější vlastností textu je jeho soudržnost - koherence. Zkoumání koherence textu je základním úkolem textové syntaxe.
Promluvu chápeme jako druh jazykového projevu, který je obsahově uzavřený, má nějakou komunikační funkci a má souvislý text.
Promluva je základní nadvýpovědní jednotka.
Text je tedy jazyková struktura komunikátu, je realizací znakového systému (jazykového).
Základní jednotka textu se nazývá textém - minimální jednotka textu, obvykle se za ní pokládá výpověď.

Textem je odrážen vždy určitý výsek reality, ovšem nemůže být vyjádřen cele, ve vší komplexnosti. Něco zůstane nevyjádřeno (presupozice). Nevyjádřené s vyjádřeným musí být ve vzájemném vztahu, který je na základě lidských zkušeností a znalostí přijatelný.
Presupozice je souhrn okolností, které činí výpověď smysluplnou.


Obsahově - sémantické základy textové koherence

1. koreferenčními vztahy,
Důležitý pojem - předmět řeči.
Každá promluva se vztahuje k nějaké objektivně existující skutečnosti. Složky této skutečnosti jsou v promluvě pojmenovány. Nazývají se předměty řeči. Předmět řeči není sám objekt reality, je to jeho pojem.
Např.: Včera jsem potkal Hanku. Dlouho jsem ji už neviděl.
Hanku a ji je označení téhož předmětu řeči.
K témuž předmětu řeči se v promluvě poukazuje různými způsoby:
a) opakováním, zájmennými výrazy, různými pojmenováními (často též elipsou podmětu).
b) pronominalizace:
Jednou je předmět řeči označen autosémantickým pojmenováním), podruhé synsémantickým (zájmenné výrazy - pronominália, zájmena různého druhu, zájmenná příslovce, číslovky).
Mícháme, až se utvoří kaše. Do pak přidáme...
Dojeli do krásného města. Tambylo plno lidí...
c) různá pojmenování:
Produktor má různé možnosti, více pojmenování pro jeden předmět řeči.
synonyma: Mrtvola zavražděného byla po několika týdnech znovu vykopána. Tělesné pozůstatky byly převezeny do...
parafráze: Zastavili jsem s mikrofonem Roberta Změlíka. Král barcelonskéhodesetiboje nám řekl...

2. vztahy sémantické ekvivalence:
Mezi pojmenováními je zřetelný významový vztah, který odpovídá věcnému vztahu mezi pojmenovanými předměty řeči.

a) množinový vztah: celek - část - jedinec:
Umělci se ochotně přizpůsobovali režimu. Hrabal byl jiný.

b) výrazy souřadné (kohyponyma):
Ráno byla ještě svěží. Odpoledne už jí docházely síly. Večerbyla jako bez života.

c) antonyma: předměty řeči mají opačné vlastnosti.
To mi říkal včera. Dnes jsem slyšel něco úplně jiného.


3. vztahy mezipropoziční
Sémantické vztahy v hloubkové rovině textu, tj. obsahové, vztahy mezipropoziční = vztahy mezi propozicemi.
Jazykové vyjádření je povrchová rovinatextu (významově - výrazová).
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ráďuše Ráďuše | Web | 30. dubna 2014 v 12:07 | Reagovat

Díky za článek, hodně mi pomohl :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama