1. Základy lingvistické terminologie

19. září 2010 v 17:43 | studenties (rybiczka86) |  UDLB (Z. Holub)
1. přednáška

Základní lingvistická terminologie, systém a struktura jazyka, lingvistické disciplíny, typologie a klasifikace jazyků

Jazyk a lingvistika

Lingvistika (česky jazykověda) je teoretická společenskovědní disciplína, která se zabývá zkoumáním přirozených jazyků.
Přirozený jazyk: přirozený lidský dorozumívací kód (nikoli např. konstrukce jazyků umělých). Umělým jazykem je např. esperanto.

Lingvistiku "dělíme" na lingvistiku:
a) teoretickou - tu dále pak na synchronní a diachronní.
b) aplikovanou.

Synchronní - stav jazyka v daném okamžiku, popis a zachycení stavu
Diachronní - popisuje vývoj jazyka

Jazyk chápeme jako systém znaků sloužící k dorozumívání v určitém etnickém společenství, např. národ, kmen apod.
Jazyk v tomto smyslu, tedy jako systém, je označován v lingvistice termínem z francouzštiny langue. Je předmětem nauky o znacích, sémiotiky.
Znak je obecně něco (věc, forma), co zastupuje cosi jiného. Jazyk je systém abstraktních jazykových jednotek. Systém zde chápeme jako uspořádanou síť vztahů, která je vnitřně hierarchizovaná.

Řeč (fr. parole), mluvu chápeme jako realizaci jazykového systému, jako obecně lidskou schopnost přenášení informací pomocí jazyka. Jde o manifestaci jazyka v jednotlivých promluvách, textech, projevech. V tomto smyslu je neomezená, nekonečná.

Klasifikace lingvistiky:

Lingvistika se zabývá jazykem a jazyk je nesmírně složitý útvar, existují různá kritéria pro dělení lingvistiky.

Základní kritéria:
  1. kterými jazyky se zabývá: tedy např.: bohemistika, rusistika, anglistika, lituanistika . Jsou ale obory, které studují více jazyků, např. slavistika, germanistika, indoevropeistika
  2. kterou složku jazyka studuje, např.: fonetika, morfologie, syntax aj.

Hlavní lingvistické disciplíny:
V jazyce můžeme vyčlenit tři hlavní složky, a to:
  1. zvukovou podobu - tou se zabývá fonetika a fonologie,
  2. gramatiku - morfologie a syntax,
  3. slovní zásobu - lexikologie a sémantika (studium slovní zásoby)

K dalším lingvistickým disciplínám patří např.:

  1. Dialektologie - zabývá se výzkumem nářečních celků, zpracovává lingvistické atlasy. dialektologie - jazykovědní disciplína zabývající se dialekty (nářečími), která se vyvinula ve 2. pol. 19. století z jazykového zeměpisu. Dialektologie je ze všech jazykovědních disciplín považována za nejbližší sociologii, a to hlavně pro úzkou vazbu dialektů na sociální vlastnosti etnických skupin.
  2. Etymologie - zabývá se původem jednotlivých slov, např. slovo mech (všeslov., stsl.), mechu. Souvisí s něm. Moos, lat. muscus - dále omšelý, obrostlý mechem.
  3. Stylistika - zabývá se zkoumání stylů, a to individuálních, nebo funkčních.
  4. Textová lingvistika - zabývá se jednotkami vyššími než věta, zkoumá vnitřní struktury textu, jeho výstavbu.
  5. Ortografie, pravopis

Pomezní disciplíny:

Matematická lingvistika
Psycholingvistika - je vědní obor, který se zabývá schopnostmi a předpoklady člověka mluvit z psychologického a neurobiologického hlediska. Je to vlastně syntéza lingvistiky a psychologie.
Sociolingvistika
Neurolingvistika
Etnolingvistika
Pragmalingvistika a paralingvistika

Typologie jazyků:

Počet jazyků světa je velmi problematické odhadovat.

Princip divergence a konvergence ve vývoji jazyka

Divergence je vývoj od původní jednoty k mnohosti jazyků, je to proces, původně jednotný kmenový jazyk se rozštěpil, vyvinul se v samostatná nářečí později v samostatné jazyky.

Konvergence je proces opačný, je to proces jazykového sbližování, tedy od původní mnohosti ke sjednocení. Dochází ke vzájemnému ovlivňování.
Např. tzv. vulgární latina přejala při vývoji ve francouzštinu hodně prvků od poražených Galů.
Jazykový vývoj světa je zpravidla vykládán jako proces divergentní. Byla vypracována jazyková teorie nazvaná rodokmenová, podle níž některé jazyky asijské, zvláště indické, a většina jazyků evropských vznikly ze společného indoevropského prajazyka. Podle této teorie existoval původní indoevropský pranárod - jednotné indoevropské společenství, ide. pravlast. Její lokalizace je nejistá, opírá se jen o rekonstruovaná ide. slova.

Indoevropský prajazyk se rozštěpil do devíti větví, které se dále štěpily do jednotlivých jazyků.
Z hlediska dnešní jazykové situace představuje každá větev skupinu geneticky příbuzných jazyků (někdy je tam však pouze jeden)
  1. jazyka indoíránské (indické - sanskrt, novoindické), íránské - perština, afghánština aj.)
  2. jazyk arménský
  3. jazyk řecký (starořecký i novořecký)
  4. jazyk albánský
  5. jazyky italické (latina, z lidové latiny (tzv. vulgární) se vyvinuly jazyky románské: italština, francouzština, španělština, portugalština, rumunština, katalánština, rétorománština aj.
  6. jazyky keltské - byly dříve mnohem rozšířenější než dnes. Dnes existuje irština, bretonština, velština (ve Walesu v Británii)
  7. jazyka germánské - západogermánské (angličtina, němčina, holandština), severogermánské (islandština, norština, švédština, dánština) a východogermánské - vymřelá gótština, je jí psána první germánská památka - Wulfilova bible z 2. pol 4. st.).
  8. jazyka baltské,
  9. jazyky slovanské (západoslovanské, východoslovanské, jihoslovanské)

Geneticky příbuzné jazyka tvoří tzv. jazykové rodiny, tedy např. rodina indoevropských jazyků.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama